Blog spinká. Nadlouho. Hahaha

(P.S. Dneska dělám sousedům pěknou diskotéku a zítra jedu na Sedmičku. Poprvý v životě.)

Neskutečné!!!

The Killers na Rock for People

Dvacet kilometrů od mýho baráku!!! Začátkem července!
Geniální!!!

Nejsem zas taková bezcitná potvora. Umí mě hodně věcí zlomit. Říkala jsem si, jak je to poslední dobou všechno super, nejen pro mě, ale taky pro moje kamarády. Něco ve smyslu jako že mají všichni někoho vedle sebe, že se nikdo s nikým nehádá, že to všechno všem jde. Umí mě dojmout cizí story. A nevím, jestli jsem se třeba dneska nějak divně vyspala, ale jsem totálně naměkko. Šla bych se hned teď opít, na počest těch dvou, kterým upřímně přeju, ať jim to dobře dopadne. Tak se teď bojím koukat dopředu a koukat do budoucnosti, co se zase kde pose*e.....

A byli byste hodní, kdybyste mě domluvili rande s Fantomasem, protože ta jeho tajemnost je neskutečně rajcovní, navíc mi chybí mužská blízkost... A vůbec, Paříž v době Fantomase, to je doba, kdy bych chtěla žít.

Rosice? Cooo? To je pěkný území....

I když nejsem filmovej odborník a maniak, občas si vyhlídnu nějakej dobrej film. Ve čtvrtek večer na čt2 dávali v rámci cyklu Prokleté mládí novozélandskej film Déšť. Strašně se mi líbil, i když jsem posledních 20 minut propásla, protože přišel domů táta a koukal se na nějaký svoje kraviny... Hlavní postavou byla holka, která prožívá vrchol puberty a právě během dovolený si usmyslela, že už nechce bejt jen ta malá slušňačka, zvlášť když musí pořád hlídat malýho bratra, kolem sebe vidí matku alkoholičku, co navíc ještě podvádí tátu...O závěr jsem přišla, ale domyslela jsem si, že ztratila nevinnost s tím největším sukničkářem z pobřeží. Bylo to fakt dobře zpracovaný a to prostředí i hudba ještě víc umocnily fakt dobrej pocit, kterej jsem z toho filmu měla.
Když už jsem u těch filmů, jsem na sebe naštvaná, že jsem nějak zapomněla se minulý pondělí koukat na Teď už jsi velký chlapec od Coppoly, grrr.

Tenhle tejden jsem si zahrála na třídní rebelku tím, že jsem zamítla všechny třídní výlety, protože tu chci být na svoje osmnáctiny. Navíc jet na Slovensko se třídou do Tater a na túry nebo snad dokonce na vodáckej kurz...To fakt není pro mě. Já tu chci v červnu bejt...

A včera jsme dodatečně oslavovali osmnáctiny slečny Woo. Jako jediná, kdo na to prakticky neměl právo jsem se opila, dělala ostudu, uzavřela mír, kterej je ale už prej dávno uzavřenej. A hlavně, Antimultivitamín není jenom fiktivní postava stvořená ve snech, on opravdu existuje!!! Pokračuju ve tradici pátek=sukně, což je vzhledem k moji ženskosti přinejmenším obdivuhodný! Jaro bude plný sukní!