MMVI - 2006

Na konci každýho roku bilancuju, jakej byl. Vždycky se zarazím na slově ZÁSADNÍ nebo PŘELOMOVEJ, je to už tak čtyři roky stejný. A jinak už to nebude. I když se léta měněj, vždycky se stane něco novýho, něco co mě změní, co mě někam posune. Před dvěma lety jsem poprvý začala chodit na koncerty, loni jsem se snad konečně víc osamostatnila...a letos jsem se opíjela, užívala si na maximum a potkala mraky novejch lidí, bez kterejch už to dneska nejde. Určitě jsem změnila životní styl, ani nepočítám změny vnější. A ve škole mě to konečně někdy docela baví.
No a nějaký jednoduchý žebříčky...

Nej. koncerty:

• všechny Pavilon M2, především ten poslední rozlučkovej na Tesle
• Goro v Kolíně
• Franz Ferdinand v Praze
• Khoiba na Kuňce
• Mono, C, WCCC v Akropoli

Nej. akce: marno vypisovat, je jich spoustu, ale nechť v našich srdcích nikdy nezemřou vzpomínky na letní gardenparty u Kubíka!

+ podrobné noční prozkoumávání krás našeho městečka s Woo a Sony v podroušeném stavu ("Hej, ještě dojdem do Zababy pro Frankovku", "Já jsem se zakopla", "Provokoval mě dohou") + ještě pár akcí, které je ale lepší nezveřejňovat

Závislost roku: rum

Amatér roku: můj bratr

Můj osobní song roku: PM2 - Your Greatest Day/vlastně všechny od PM2

Hnus roku: Rusko

Citáty roku/pochopí je jen opravdu omezený okruh lidí: - Letos ohňostroj nebude, nemaj sirky-, -Já nežiju jen pro tvoje cd-, -Be heuptel and fly-, -Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?-, -Já mám doma ženskou se psem-,-Takže vy jdete, vy jedete a já jdu na Ještěd-,-My jsme tam měli takovej amplion a čekali jsme, jestli teda dáte tu čtyřku-, -Žádný příšte nebude!-,-Spadne vám tam to dítě a sežere ho surikata!-,................

Skutečnost roku: tenhle blog stojí za starou bačkoru

.....a teď to hlavně všechno zapít. Ať už je neděle!

Nedokážu pochopit....

.....že je v Pardubicích zájem o dvd Khoiby. Neměla jsem se na něj chodit koukat, zakřikla jsem to, grrrrr, pod stromečkem ho zkrátka nenajdu.

(Pozn. 23.12. : Aha, tak už to chápu....tzn. už ho mám doma:)

Ze života slaměné vdovy no.1

Už mi z toho "slaměnovdovectví" šplouchá na maják. Chtělo by to aspoň o týden popohnat čas, začínám dělat voloviny. A nejen já. Naše kočka si to po sobě na záchodě neumí zahrabat a místo toho chodí hrabat misky se žrádlem, máma mi nejspíš k Vánocům koupila parfém za astronomicky vysokou částku (přestože jsem ji varovala, že to je zbytečný). Bratr si umanul, že mu vypadávaj vlasy (není to pravda, jen jednou ráno na polštáři objevil pár štětin) a teď si každej tejden kupuje nějakej novej šampón nebo vodičku a k tomu šmíruje vlasy a hřebeny všech okolo, třeba kontroluje, kolik vlasů po mě večer zůstává ve vaně.
A já jsem se vykašlala na protiklady a geniálně jsem skloubila svoje skoro až princeznovský myspace Navy blue and Polka dots background s uřvaným, dvoumetrovým a klátícím se Florianem a těma dalšíma paštikářema z Vídně. Well, I'm looking for a New Year's Eve party. Je me fais une fete de Sylvestre.

Kdo je ta holka na baru? No já nevim, ale je mi nějaká povědomá...

Je špatný chovat naprostou averzi k Rusku? Ke všemu ruskýmu? K vodce, k azbuce, k Rusům, k Ruskám? Vím, že v tom nejsem sama. Každopádně já v sobě tuhle nesnášenlivost chovám a ne jen proto, že je sobota v noci, kdy mám takovou zvláštní náladu. Ne, já ne že bych ten alkoholickej národ nenáviděla, já se jim směju. Klasickej záběr z Ruska: vesničani v beranicích, co pijou vodku z půllitrů, nechodili do školy, tak jsou negramotný (dobře, tak aspoň omezený jsou určitě) a každej druhej má ve tváři výraz jako vrah. Nejdivnější a nejunikátnější národ na světě. A když už to jednou vypadalo, že mi možná Rusáci přestanou tak moc vadit, narazila jsem na pitomečka, co na nás tou svou hatmatilkou hulákal, že do lůžkovýho vozu nemůžeme (+ další, co v Praze v Tescu na Národní rozflákal všechny lahváče u pokladny). Za tuto "lásku" může jedna konkrétní osoba. A taky 6. leden, pitomej 6. leden, kterej všechno převrátil. Ten den, kterej se mi z hlavy nikdy nevymaže. Ten večer, kdy se mi poprvé za 16 a půl roků života zhroutilo všechno, hlavně iluze. Do toho hráli Kenzari's Middle Kata, vůbec jsem si je neužila a navíc nějakej chytrák navolil do jukeboxu Pyramid Song od Radiohead - snad aby mi bylo ještě hůř. A bohužel se mi všechno neustále vrací, i ty nejmenší detaily. I přesto, že je po všem.
Takže tohle je vlastně taková odpověď na možnou otázku "Váš nejhorší životní zážitek", kdy jsem postupovala od obecnýho ke konkrétnímu.

Příští týden se začne psát kapitola "Život slaměné vdovy".

Nevím, viď

Byl to geniální večer po všech stránkách. Žižkov, kterej má vždycky tak zvláštní atmosféru, vyprodaná Akropole a lidi, který jsem po dlouhý době zase ráda viděla. Všechno skvěle začali Belgičani White Circle Crime Club, konečně jsem si užila naživo C a vše dovršili Mono. Od rychlýho podupávání si nohou po husí kůži. Bavily mě všechny tři kapely a
The flames beyond the cold mountain byla tou nejlepší a nejdůstojnější tečkou. To už i ta husí kůže byla málo. A za pár hodin hurá do školy.