MMVI - 2006

Na konci každýho roku bilancuju, jakej byl. Vždycky se zarazím na slově ZÁSADNÍ nebo PŘELOMOVEJ, je to už tak čtyři roky stejný. A jinak už to nebude. I když se léta měněj, vždycky se stane něco novýho, něco co mě změní, co mě někam posune. Před dvěma lety jsem poprvý začala chodit na koncerty, loni jsem se snad konečně víc osamostatnila...a letos jsem se opíjela, užívala si na maximum a potkala mraky novejch lidí, bez kterejch už to dneska nejde. Určitě jsem změnila životní styl, ani nepočítám změny vnější. A ve škole mě to konečně někdy docela baví.
No a nějaký jednoduchý žebříčky...

Nej. koncerty:

• všechny Pavilon M2, především ten poslední rozlučkovej na Tesle
• Goro v Kolíně
• Franz Ferdinand v Praze
• Khoiba na Kuňce
• Mono, C, WCCC v Akropoli

Nej. akce: marno vypisovat, je jich spoustu, ale nechť v našich srdcích nikdy nezemřou vzpomínky na letní gardenparty u Kubíka!

+ podrobné noční prozkoumávání krás našeho městečka s Woo a Sony v podroušeném stavu ("Hej, ještě dojdem do Zababy pro Frankovku", "Já jsem se zakopla", "Provokoval mě dohou") + ještě pár akcí, které je ale lepší nezveřejňovat

Závislost roku: rum

Amatér roku: můj bratr

Můj osobní song roku: PM2 - Your Greatest Day/vlastně všechny od PM2

Hnus roku: Rusko

Citáty roku/pochopí je jen opravdu omezený okruh lidí: - Letos ohňostroj nebude, nemaj sirky-, -Já nežiju jen pro tvoje cd-, -Be heuptel and fly-, -Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?-, -Já mám doma ženskou se psem-,-Takže vy jdete, vy jedete a já jdu na Ještěd-,-My jsme tam měli takovej amplion a čekali jsme, jestli teda dáte tu čtyřku-, -Žádný příšte nebude!-,-Spadne vám tam to dítě a sežere ho surikata!-,................

Skutečnost roku: tenhle blog stojí za starou bačkoru

.....a teď to hlavně všechno zapít. Ať už je neděle!

Nedokážu pochopit....

.....že je v Pardubicích zájem o dvd Khoiby. Neměla jsem se na něj chodit koukat, zakřikla jsem to, grrrrr, pod stromečkem ho zkrátka nenajdu.

(Pozn. 23.12. : Aha, tak už to chápu....tzn. už ho mám doma:)

Ze života slaměné vdovy no.1

Už mi z toho "slaměnovdovectví" šplouchá na maják. Chtělo by to aspoň o týden popohnat čas, začínám dělat voloviny. A nejen já. Naše kočka si to po sobě na záchodě neumí zahrabat a místo toho chodí hrabat misky se žrádlem, máma mi nejspíš k Vánocům koupila parfém za astronomicky vysokou částku (přestože jsem ji varovala, že to je zbytečný). Bratr si umanul, že mu vypadávaj vlasy (není to pravda, jen jednou ráno na polštáři objevil pár štětin) a teď si každej tejden kupuje nějakej novej šampón nebo vodičku a k tomu šmíruje vlasy a hřebeny všech okolo, třeba kontroluje, kolik vlasů po mě večer zůstává ve vaně.
A já jsem se vykašlala na protiklady a geniálně jsem skloubila svoje skoro až princeznovský myspace Navy blue and Polka dots background s uřvaným, dvoumetrovým a klátícím se Florianem a těma dalšíma paštikářema z Vídně. Well, I'm looking for a New Year's Eve party. Je me fais une fete de Sylvestre.

Kdo je ta holka na baru? No já nevim, ale je mi nějaká povědomá...

Je špatný chovat naprostou averzi k Rusku? Ke všemu ruskýmu? K vodce, k azbuce, k Rusům, k Ruskám? Vím, že v tom nejsem sama. Každopádně já v sobě tuhle nesnášenlivost chovám a ne jen proto, že je sobota v noci, kdy mám takovou zvláštní náladu. Ne, já ne že bych ten alkoholickej národ nenáviděla, já se jim směju. Klasickej záběr z Ruska: vesničani v beranicích, co pijou vodku z půllitrů, nechodili do školy, tak jsou negramotný (dobře, tak aspoň omezený jsou určitě) a každej druhej má ve tváři výraz jako vrah. Nejdivnější a nejunikátnější národ na světě. A když už to jednou vypadalo, že mi možná Rusáci přestanou tak moc vadit, narazila jsem na pitomečka, co na nás tou svou hatmatilkou hulákal, že do lůžkovýho vozu nemůžeme (+ další, co v Praze v Tescu na Národní rozflákal všechny lahváče u pokladny). Za tuto "lásku" může jedna konkrétní osoba. A taky 6. leden, pitomej 6. leden, kterej všechno převrátil. Ten den, kterej se mi z hlavy nikdy nevymaže. Ten večer, kdy se mi poprvé za 16 a půl roků života zhroutilo všechno, hlavně iluze. Do toho hráli Kenzari's Middle Kata, vůbec jsem si je neužila a navíc nějakej chytrák navolil do jukeboxu Pyramid Song od Radiohead - snad aby mi bylo ještě hůř. A bohužel se mi všechno neustále vrací, i ty nejmenší detaily. I přesto, že je po všem.
Takže tohle je vlastně taková odpověď na možnou otázku "Váš nejhorší životní zážitek", kdy jsem postupovala od obecnýho ke konkrétnímu.

Příští týden se začne psát kapitola "Život slaměné vdovy".

Nevím, viď

Byl to geniální večer po všech stránkách. Žižkov, kterej má vždycky tak zvláštní atmosféru, vyprodaná Akropole a lidi, který jsem po dlouhý době zase ráda viděla. Všechno skvěle začali Belgičani White Circle Crime Club, konečně jsem si užila naživo C a vše dovršili Mono. Od rychlýho podupávání si nohou po husí kůži. Bavily mě všechny tři kapely a
The flames beyond the cold mountain byla tou nejlepší a nejdůstojnější tečkou. To už i ta husí kůže byla málo. A za pár hodin hurá do školy.

Dneska!

.....dokonce jsem ani nemohla spát klasicky do jedenácti, jak je mým zvykem - tak moc se těším....

Escape

Dneska ráno jsem utekla před minulostí. Doslova. Průměrný, nudný a stereotypní ráno bylo přerušeno nečekanou srážkou se ztělesněným dřívějškem. Možná jsem se k tomu měla postavit statečně a čelem, ale ta část mozku, co má tohle na starosti, měla zrovna přestávku. S děsem v očích a ve tváři jsem ZBABĚLE utekla. Myslím, že takhle rychlej útěk pardubický nádraží nezažilo od doby, kdy tam policie naposledy honila bezdomovce. A právě úprk bylo vlastně to nejlepší řešení. Anebo jsem jen pouhej srab. Kdo ví, spíš ano, vždyť jsem přece ten odpad, co má pořád štěstí s měkkým i, málo trpí a má všehovšudy jen dva démony (a jeden z toho je rum) . Nemluvě o plamenech čí dokonce o plamíncích.

Dobrý den.....máte jablko?

Minulý týden na Klídku bylo dobře, o tom žádná. Tremolo, opilý Ludvík, 2Singles, Gregorz Brzenkrzenkrzeksieszewicz, potencionální vražda na rychlodráze, průšvihář Vojta a přísný nealkoholický režim mě bavili. Ale úplně nejvíc mě bavilo DVD Liars, už poněkolikáté zhlédnuté. A zarývalo se mi do hlavy víc a víc, i když jsem si zrovna nelegálně lila rum do čaje.
Včera v Chocni se do mě zažrala "osobní krize", jak jsem ji po 4 rumech nazvala, která se projevovala zhoršeným vnímáním a koordinací, útěkem někam k obchodu Vše za 39 a úkrytem pod stolem. Chovala jsem se jak pitomec a bohužel to odnesl ten poslední, s kým bych chtěla mít spory. Je mi to líto, no.

V Indii se narodila holčička s osmi končetinama.
A nám v Pardubicích včera otevřeli C&A a rázem vypuklo davový šilenství.

Woo je vyloučena z této "soutěže"

Pro TV maniaky: Schválně, odkud znáte TENHLE song? Napovím: jedna televizní reklama, rok ji nedávali, nedávno jsem ji opět zahlédla a zase v listopadu, jako loni.
(nikdy bych nečekala, že mě tolik dostane něco z reklamy)

No! It's BICYCLE REPAIR MAN!

Co mě z Monty Pythonů snad kdy nejvíc pobavilo:

• Deja vu
• Správkař kol
• Mlékař

Došly mi nápady k nadpisům

Citát: "Víš Ivo, že jseš výjimečná osoba? Ty to táhneš s dvěma chlapci najednou a ještě to klidně přiznáš! Přitom všichni vědí, že mezi vámi jde jen o brutální a perverzní sex!"....mám pozorné spolužáky, haha. Vůbec, ve škole mě to poprvé za dva a čtvrt roku baví...Možná, že mě to bavilo i dřív, ale neuvědomovala jsem si to. Všichni lidi ze třídy mi najednou nějak sedli a cítím se tam dobře. Samotná výuka je na nic/taky ty výsledky letos za nic nestojej (muž, co si říká můj otec: "No jo, jen si choď takhle pozdě domů, ještě tři měsíce můžeš, pak přineseš ty dvě čtyřky a budeš každej den v pět doma!"). Ale díky zábavě, co si tam všichni užijem, bych to za nic nevyměnila. No a profesoří, persona vedle persony, bez těch by to taky nebylo ono. Pořád se teď řeší, kdo kam půjde na vejšku/ono už je opravdu na čase se rozhodnout. Mám svoje tipy, ale nějak očekávám, že se vyplní proroctví mojí rodiny a já skončím v Hradci na PdF, nevím, nevím.

Plánuju:

• zítra 11.11.- Klídek v Hradci - Hůča, zákaz chlastu
• 16.11.- Jakuzis Attempt, Kurhauz + prej i Fetch! voe - Choceň, Pod Kaštany/prej ultra levná hospoda
• 26.11. - Mono, C, White Circle Crime Club v Paláci Akropolis
• 7.12. - Khoiba/Roxy (nechci si napodruhý v Roxy udělat ostudu)!!!

Tohle je celkem pozitivní post, ostatně i pozitivní myšlenky u mě vedou na plný čáře, přebíjejí tu občasnou lítost a nostalgii. Jak by napsali Hathor a Arizel ve svých nejslavnějších dobách: pořád se nám po něčem stýská, tak je to i se mnou. Minulost mě pořád dostihuje a to mě nutí vzpomínat. V konečný fázi je mi skoro do breku, jak bych chtěla zase být na onom místě s určitými lidmi, bezstarostně se zchlastávat, běhat pro nejdražší krabičák v okolí na benzínku a hulákat na Petru, že jsem v trávě ztratila boty. No ale to nejde, já vím.

++*++*++*++

Prosím, ať je to jen sen a já se co nejrychleji probudím. Ať se vrátí čas, ať je všechno jinak. Mohla to být všechno jen hra, ale legrace už dávno skončila. Prožívám nejhorší období svýho života. A když už se to konečně zdá být všechno relativně ok a udělám definitivní a důležitý rozhodnutí, další týden mi přichystá další a ještě krutější past. Jsem v koncích a nevím, jak dál, bohužel. Nejhorší je fakt, že toto sama neovlivním. Někdo si přeje, abych nebyla nikdy šťastná. Ale já mám na to právo jako každej jinej, sakra. Tak proč??? Nechápu to.

Vojto, můžu se s tebou vyfotit?

Tak je to přesně rok. Neuvěřitelné. Pamatuju si to jako dnes, co jsem měla na sobě, co jsem si tenkrát koupila na nádraží, že Lenka přijela s novou ofinou a v červeným svetru, co měla Petra v plánu, že koncert Khoiby ve Žluťáku byl super, že se mě nějaká slečná na záchodě ptala, jestli nechci pomoct, zkrátka snad každou minutu. Ale byl to strašně divnej večer, kdy jsem měla tendence odtamtud kolikrát utýct, brečet, křičet, ale dodnes plně nechápu proč. Ať už to ale tehdy bylo jakkoliv, důležitý je, jak to je dneska. Když jsem si s oním člověkem, s kterým jsem se 27.října 2005 seznámila, podala ruku, bylo to tak podivně zvláštní.
Nebojím se říct, že to bylo jedno z těch životních setkání. Jeden člověk vám skutečně od základů může změnit život a úplně ho převrátit, zatemnit vám mozek, ukázat spoustu novýho, zapomenout na starý. Já teď a já před rokem jsou dvě různý a nesrovnatelný osoby. Tehdy bych si koupila colu, teď rum nebo víno. Nenosila jsem sukně, teď ano. Poslouchala jsem pofidérní kapely. A není to jen o takovýchto maličkostech. Nezmůžu se na nic víc než na velké a upřímné děkuju.

Pozn.: Jasně, Ramenáči, s tebou taky slavím rok!
Pozn.: Všichni se napakujte zásobama a vzhůru do zákrytů. Bude válka, třetí světová nebo dívčí, to se ještě uvidí.

HK_Tesla, Pavilon M2_Pavilon M2_21.10.2006

Vím, že to teď budou mít na blogu všichni, ale já musím taky. To, co se dělo včera na Tesle v Hradci, bylo prozatimním vyvrcholením mého hudebního a kulturního života, citovou bouří, něčím nepopsatelným. Poslední koncert Pavilon M2 se Zbyňkem a asi na dlouhou dobu vůbec. Pár návštěvníkům po vystoupení-včetně mě-nezbývalo nic jiného něž půl hodiny mlčet a čumět s otevřenou pusou před sebe. A navíc když zahráli hned na začátek Under the Hoofs a taky Your greatest day, že jo. Včerejšek ve mně zůstane na spoustu let zarytý a na návrat PM2 budu klidně čekat ještě víc let. Děkuju, děkuju, skláním poklonu a vyslovuji neskonalý obdiv.

A kdybys třeba chtěla večer někam jít, vem si pláštěnku, bude pršet

Drazí, určitě si zajděte do kina na Grandhotel. Nejsou to Samotáři, není to Jedna ruka netleská - a právě proto doporučuju. Když už ne ten děj, prostředí Ještědu vás dostane, stejně jako mě.



A jinak jsem "prožila" první vernisáž v životě ( miluji Staroměstské náměstí a kněze, kteří mě táhnou do auta a zvou na faru), začala nakupovat na zimu, skoro propadám z chemie a marně jsem čekala na Ligera, který se nakonec ale nedostavil, protože si spletl Pardubice s Berlínem.
A už za pár chvil razím do HK na na dlouhou dobu poslední koncert Pavilon M2, moc se těším, dojem nebudu mít zkažen alkoholem, protože to, co se dělo včera večer/v noci venku a později u mě v pokoji zajistilo mou abstinenci. Fuj. A pak že nežiju kulturně.

No a ještě jednu reklamu sem hodím. S tím souvisí mé srdečné přání pro slečnu, která je sestřenicí největšího zloděje v okolí, ať ti to vyjde, drahá.

It's just a game of love

Bolí to, když se máte s někým rozloučit. Ale ne proto, že někam odjíždí, ta dotyčná osoba je stále ve vaší blízkosti. Před pár měsíci jsem chtěla všechno změnit, chtěla jsem, ne jen z trucu, věřila jsem tomu. I přes pár hluchých a bolestivých chvil jsem to dokázala (my jsme to dokázali), ale minulost vás dostihne vždycky a rozum najednou zůstane mraky mil za vámi. Nastupuje srdce a tomu neporučíte. A proto jsem teď v situaci, v jaký jsem. Dělám tlustou čáru za miliónem pěknejch věcí. Ale stejně se mi to v srdci uhnízdilo. Doufám, že mě fakt, že jsem strašně ublížila člověku, kterýho si neuvěřitelně vážím, nebude pronásledovat napořád. No a taky to, že jsem ztratila kontakt s dalšíma super lidma. Teď jsem byla nejmíň 14 dní ulhaná a bezcitná svině a to mám za to.
Teď věřím něčemu, co rok procházelo ohromnýma překážkama, stálo to mnoho obětí a právě proto je to tak silný. Doufám. Vždyť právě tomuhle jsem věnovala celejch 12 měsíců svýho života. A srdce zase vítězí.

A v tomhle songu je to pro mě všechno schovaný. Neptejte se co. Zkrátka všechno.

Goro - Reiko

Nevím

Beseda s Radkem Hanykoviczem, s tím, který byl odsouzen v Thajsku za pašeráctví drog a poté po zkrácení trestu převezen do ČR. Velmi sugestivní vyprávění životního příběhu bez happy endu a s poučením.

Naučit se Splav od Šrámka a všechny kosti v těle latinsky.

Ždímání kapesníčků na posledním koncertě Pavilon M2 se odkládá na 21. října do Pavilonu M2.

Setkání s Míšou N. a jejími 30 houskami na grilování po letech. Dva a půl roku jsme spolu neprohodily ani slovo a přitom jsme spolu vycházely v dobrém celých devět školních let. A tak to bylo hodně zvláštní, Míša z hovoru vyvodila jen jediný závěr - že jsem pořád tak stejně praštěná. Když už jsem u tý praštěnosti, proč se většina "mužů" tváří, jako že právě "ženy" s takovýmto druhem postižení nemají v lásce?? Nechápu (čau Cow-bitchi).

Květiny. Pět žlutých růží a jenom pro mě. Před dveřmi bytu.
Konec klidu.
Otázka: jaký šampón používáš?
Křik, silné emoce, naléhání. Omluvy, VINA. Úleva.
Srdce ve zmatku a na miliardu kusů, nejistota, co dál....? A přitom tak neuvěřitelné jistoty, ale strach je vyslovit.

Můj poslední týden. Náš první měsíc, Ondro.

Má bible pro uplynulý týden.....

...... Battle, hlavně díky za Battle. Symbolizuje jedno naprosto šílený období mojí existence.

Spadne vám tam to dítě a sežerou ho surikaty!

Vydali jsme se do Prahy do ZOO ( v so, po o, s Woo). Kdo s námi nebyl prohloupil, byl to bezchybný den a ještě teď mě bolí břicho z toho smíchu. Petra dlouhé hodiny hrála těhotenství a lidi jí to sežrali, víc času než obdivováním zvěře všeho druhu jsme trávili posedáváním na každé druhé lavičce nebo řáděním na skluzavce. Ta trójská zahrada je do detailu promyšlená, dokonalá, připadalo mi to vše na svém místě a tímto skládám poklonu všem pracovníkům, kteří do tohoto místa vkládají své úsilí.
Hitparáda nejlepších, nejhezčích, nejroztomilejších a nejobdivovanějších zvířat, co jsem viděla:

• lední medvěd
• panda červená
• kotulové (takový malý vlezlý opice)
• tučňáci
• surikaty (hrdinky budoucích béčkových hororů - viz foto)
• Ondra a Filip, Dan a Dvoumetrák
• prase

Červeno-černé pruhované rukavice z H&M mě pořád hryžou v hlavě. Návrat do reálného života bývá vždycky těžký. A navíc jsem se probudila s takovou blbou náladou, že to hned někdo odnesl, i když mi to teď je hodně líto. Zase se bojím příštích dní a mám k tomu oprávněný důvod.

God bless her

Mám důvod ke vzpomínkám na naši nebohou, leč kouzelnou kočku, protože dnes to jsou přesně dva roky od jejího neslavného skonání. Ke konci života už byla natolik nemocná, že to pro ni nejspíš bylo vysvobození. Jela jen na prohlídku k veterináři zabalená v dece...no a zpět domů se vrátila jen ta deka. Bylo jí tehdy 9 roků. Prožila jsem s ní celou základní školu. Nikdy na ni nezapomenu. Byla milá a hodná, ne tak falešná jako většina ostatních koček. Fňuk.

Radši budu místo smutku okukovat Kapranose. Opět.

Den po Velkém Pátku

Toto jsem večer 15. dubna poslouchala pořád a pořád dokola, myslela jsem, že všechno bylo v pohodě, že můj včerejší morální úpadek je zažehnán, ale nebylo tomu tak. To jsem však tehdy nemohla tušit. A do toho mi přišla zpráva, ve které stálo cosi o přešívání a alkoholu. No a jak je to dneska....

Autolux - Asleep At The Trigger

Klídek, pohoda, Boards of Canada

Poslouchám Autolux,
přemýšlím,
vzpomínám.
A přišla jsem jen na to, že mám kolem sebe hrozně fajn lidi. Že soundtrack ke Smrti panen mi je opravdu souzen, že babička kradla dřív z práce krabice fidorek, že musím napsat do školy pitomou úvahu na švihlý téma a že vanilkový Nescafé je naprosto delikátní. A ještě podotknu, že vztahy navázané v trolejbusích samozřejmě nemají žádnou zářivou budoucnost, ale přesto ze mě ta nenávist vůči Cow-bitchovi nevymizela ani po dvou letech. Debil.

Foto pana Rudiše přidávám jen tak, ha. Dokonce i Nebe pod Berlínem jsem četla.

Konečně

čtvrtek 28.9.2006, 13:25, Prima

**** jeden z mých nejoblíbenějších filmových skvostů****

www.paneboze.cz

Tento příspěvek je sice vytvářen v podroušeném stavu, ale chtíč napsat sem něco byl silnější než moje momentální neschopnost, hehe. Omlouvám se za případné chyby, ale třeba mi tohle přijde zítra ráno dobrý.
Minulá sobota v Liberci byla naprosto úžasná po všech stránkách, zejména po té hudební, kdy Pavilon M2 k mému nebohému srdci přirostli snad ještě víc ( to snad už ani nejde ), rozplakali mě, uvedli do jiných světů a divím se, že jsem se domů v pět ráno, kdy řídila nebohá Simonka, vrátila celá, i se svou starou duší, protože to byl neskutečný očistec. A pokud to byl opravdu poslední koncert, tak....Tak odešel kus mě. No vážně. Ale Liberec byl třeba i o ZOO, Hukotovi, Ještědu, opilosti, ne mé, a o rumu a o té milé paní, co nám prodala hrušky (koupeny na mé výslovné přání) a další vitamínové bomby na okraji vozovky za Jičínem, zkrátka bylo to moc moc příjemné odreagování od toho chvílemi pitomého světa tady, včetně hry " myslím věc" a s ní spojené neutuchající otázky : " A bude mi hodně špatně, když to sním? "
Čekám, kdy se konečně zastavím a udělám si alespoň jedno odpoledne sama pro sebe, zatím se to nedaří....I můj týdennní kulturní život podle toho vypadá: skoukla jsem útržky DVD Underworld (chodím za školu, pardon), poslechla si Air, oslavila jedny narozeniny, rozloučila se s jedním kosmopolitou, posteskla si po prázdninových Sunshine a Franz Ferdinand, učila jsem se, ano, vyslechla jednu velmi interesantní historku o ostříhaných vlasech jednoho velkého muže a hlavně lítala z místa na místo! A dnes jsem si uběhla své slavné tři kilometry v hodině tělesně výchovy, nikdy bych nepřepokládala, že mě k tomuto zoufalému činu s mou chabou výdrží někdo donutí, ale paní učitelka Koberová mě rychle vyvedla z omylu. Pro nezaujatého pozorovatel nudný život, pro mě extrém.

A v tom mém neustálém vzpomínání na slavné časy jsem si uvědomila jeden z těch zážitků z kategorie nejvíc nezapomenutelných : Když po prasklé pneumatice autobusu a zoufalém autostopu jsem z vrcholu jakéhosi kopce z dálky poprvé zahlédla ten monstrózní megaareál u letiště v Táboře pří loňském Love Planet 2005. To byla pro mě hrozná síla. A to jsem ještě netušila, co všechno mě tam čeká....

Foto River for Sale tu není jakousi náhodou, ale je to dík za Hukotovu toleranci bárbín s kaštanovou parukou a za jeho báječnou imitaci mistra Jacksona.


Rezervní nadpis tohoto příspěvku zněl Pod bobrem se blýská (snad na lepší časy?). Raději neriskujte a na tu adresu se nedívejte. Fakt.

Ještě není ten správný čas na nádivku

Babí léto je letos moje jaro.
Tolik nových zážitků, tolik citově vypjatých okamžiků, tolik slz, štěstí, zmaru....To všechno byl můj poslední týden. Všechno, co se pomalu táhlo půl roku, před pár dny vybouchlo a má to svoje následky. Citová žďímačka. Doslova. Ale žiju a to je hlavní. Sice mě dokážou i Beatles rozplakat při hodině angličtiny, ale já se nedám. Dělám věci, co jsem v životě nedělala, směju se věcem, kterým jsem se nikdy předtím nesmála, mám pocit, že všechno záleží na mně a na mém rozhodnutí, že za všechno můžu, najednou si hraju na odbornici v optice, nesmyslně se řehtám při vyslovování abecedy a žeru banány. Co já jsem jen dělala ubohého před rokem proti současnosti. Po večerech nepláču, směju se. Pláčou jiní, sakra, jen já ne. To jsem tak bezcitná? Na povel se rozbrečet neumím. Ale asi bych měla. Omlouvám se všem, kterým nějakým způsobem ubližuju, je mi líto, že narazili na tak neuvěřitelný hovado, na mě. Já neumím nic pořádně vysvětlit, pardon. Chabá omluva...

A dnes....dnes se ten mixér dovrší. Pavilon M2. Naposled. Bojím se, těším se, možná by i ta slza ukápnout mohla. Viva Liberec!

Chci zas do Paříže. Nesmírně magické místo.

( nadpis tohoto příspěvku plně koresponduje s obsahem...nebo ne? )

Už nikdy neslyšet At The Drive-In v opilosti a nevzpomínat

Smrt třeťačkám z Dašickýho gymplu! Tak, osobní záležitost máme vyřešenou.
Novo-školně-roční předsevzetí - a teď už vážně: Končím s kvanty tvrdého alkoholu. Přestože mi velmi chutná, žaludek je jiného názoru, znám už pár záchodových mís mých kamarádů a rána bývají ještě mnohem víc tragická. Dokážu to!

Všechny zajímá, kam půjdu na vysokou školu. A nedokážou pochopit, že ještě jasno absolutně nemám. Vždyť jsem ve třeťáku. A co se týče školy, zatím se nechytám, jsem z prázdnin zvyklá flákat se, takže nejsem schopná si momentálně zapamatovat ani stránku v sešitě. A učitelka, co se mnou měla čest poprvé v životě, mě hned nazvala puberťačkou, která si neváží druhých. Asi se v lidech fakt vyzná. Tělocvik tedy bude "veselý".

Potřebuju se vykřičet...aby to všichni slyšeli. Třeba to, že je hodně důležitý se nevzdávat.
Jdu se ponořit do světa básní.

Jsem jenom trapná a hysterická fanynka Franz Ferdinand

Franz Ferdinand hrající Sexy Boy od Air??? Nebo FF versus Pink Floyd? Či snad What You Waiting For původně od Gwen Stefani v podání mnou zbožňovaných Skotů? Žádný problém - tady se dá naleznout i spoustu jiných rarit...
A škola mě štve snad víc než jsem očekávala (dnes na mou hlavu nejméně třikrát padlo slovo šeřík). Tak myslím na před chvílí skončený, ale kouzelný prázdniny...

Et il y a une trés intéressante m-p-trois de Boards of Canada / Peacock Tail.

It's you that I adore (you'll always be my whore)

Jo, prázdniny byly super, nezapomenutelný, rok od roku lepší. Už jsem je zakončila. Posledních 14 dní mi zase všechno převrátily a vedly k uvědomění si, že všechno mít nemůžete. Slyšela jsem na svou hlavu záplavu věcí, o kterých budu přemýšlet ještě hodně dlouho. Jo, to asi k dospívání patří. Mám sakra divnou náladu, neříkám přímo smutnou, ale i tak bych nejradši svoje poslední chvilky volna trávila s lahví rumu. A teď jako nikdy dřív potřebuju slyšet, že mě mají rádi ti, za který bych i já dala cokoliv. A taky některý lidi ze svý minulosti nesmažete nikdy. Ale já jsem vlastně v základu tak šťastná. Ano, sejdeme se na psychiatrii. Pletu pátý přes devátý.
A poslouchám teď dokola jednu kurevsky úžasnou skladbu, nebudu říkat kterou, která mi mi připomíná věci sladký i trpký.
Ano, jsem šťastná. Věříte?

A nepouštějte křečky z klecí.

!!!!!!

Rozbít všechny okna! Zapálit! Nechat puštěnej plyn! Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!
Dalších 10 měsíců ztracenejch...

Šmoulinka už zase vaří makaróny x Beetlebum x Beautiful Ones

Už v osmi letech jsem se vymykala, teda aspoň hudebně, i když málokdo o tom věděl. Všichni kamarádi poslouchali to, co tehdy nejvíc frčelo. Nechápu, jak jsem se k tomu dostala, ale měla jsem ráda Blur, no pochopte to, před Šmoulama a Maxim Turbulenc malá Ivuška (druhačka), který nedávno vypadaly mléčný zoubky, dá přednost britský kytarovce. A o dva roky, už ve čtvrtý třídě, zase Blur. Na moje britské hudební začátky jsem si vzpomněla dnes, když právě v okamžiku mýho probuzení v jednu odpoledne na ČT2 vysílali právě záznam koncertu Blur.
Konkrétně mému srdci byly nejbližší songy Beetlebum (1997) a Coffee and TV (1999).
No a mám tuhle kapelu ráda dodnes, i když s tím jejím slibovaným comebackem to vypadá bledě a Damon Albarn (dřív fešák, dneska mu je už 38 a je to horší) se radši věnuje animákům Gorillaz, grrr.

Jo a ještě jsem hodně milovala Suede (hlavně Beautiful Ones a Trash). Nevíte, co se s nima stalo?

Sakra, tenhle post mě docela dost dojal.

Ah look what they've done to the rock'n'roll clown

Neni nic lepšího k poslechu než tento singl, když máte vztek na sebe a na svůj ukopnutej prst co tak bolí a nemůžete s ním hnout, a tudíž se modlíte, aby jste poslední prázdninový týden vůbec mohli chodit. Plus navíc, když vám spadne jelení lůj, bez kterýho nemůžete řádně existovat, do kanálu a nemáte si čím pořádným mazat hubu (a ta huba už hodně pálí!). Plus když máte poslední večer/noc sami pro sebe u počítače a vůbec v celým bytě, protože se zítra opět všichni z famílie sejdete spolu a vy se na internet dostanete zřídkakdy. Sbohem, blogu.

Martin L. Gore - Stardust

Lázně Bohdaneč = město kultury (???)

Přijel cirkus! Přijely zástupy hippies gympláků z Dašáku v batikovaném a vzorovaném oblečení - k nám do Bohdanče! Máme tu fesťáček se supr lidičkama, je tu hustá atmoška a ještě víc supr kapelky! Uganda-Kalkata On The Road se to jmenuje. Dneska jsem se tam objevila. Na chvilku a to bohatě stačilo, jsem schopná z toho žít pár let. Potkala jsem pár svých minulých i současných spolužáků. Kdyby tam nebyli Priessnitz, ani tam nepáchnu. Ale ani ti přátelští milovníci všeho, co začíná slovem Kalkata, si nedovolí ukradnout plnou lahev vína přímo z pódia (měla sloužit právě kapele), to jen my jsme tak drzí. Škoda, že pan Švejdík byl nachlazen, mohl se z té původně jeho lahve napít taky. Akce pokračuje i zítra (vlastně dneska). Naštěstí už beze mě.

A pan Dorazil se nemusí stydět mi sem někdy napsat nějaký komentář, když už to tady čte :)

Ivo, dole je Kapranos!

Sobota: U Jakuba. Po pár hodinách střízlivosti jsem zjistila, že to není má pravá tvář. Ráno poté bylo jedno z nejhorších v mým životě. Ale děkuji úplně všem zúčastněným za báječnou akci. I Baterkám, Kubíkovi a Noisewriterovi za přijemné zkulturnění. Na Kraftwerk jsem nebyla, ale na takovou oduševnělou diskuzi o masturbačním maratónu nebo locustech s pásovcema dohromady to nemá. A shodila jsem 2.5 kila.
Věta dne/večera/noci: "Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?" ( 10x repetice )

Neděle: Nevolnostní krize.

Pondělí/Úterý/Středa: Noční jízdy ve smyslu "máš poslední dny prázdnin, tak si užívej". Taky jsem si jednou připadala jako stará rámota. Akce "Jdeme do Svítkova za holkama" s Woo, Sony, Ondrou, Spangem, Danem, Jakubem - právníkem ( jako právník se neosvědčil, dá se lehce ovlivňovat a vůbec, do chladný noci vyrazí jak na pláž, tsss) a ještě někým se nakonec ukázala jako podivná. Dům plný 13-14-15-16tiletejch opilejch a nadrženejch dětí, který se učej pít krabicáky mě slušně pobavil. Jen jsme seděli v kuchyní na podlaze, pozorovali pozvraceného majitele domu, blbnuli s vybavením domu a stěžovali si, že došel alkohol. A do toho rozzuřený soused a Beatles, yeaaaah! :)
A dneska po dlouhé době zase večer doma.

Mé oblblé čichové buňky zjistily podobnost vůně třešňového sprchového gelu a rumu.
Je čas nakoupit přezůvky, obaly, vodovky, pytlík na tělocvik, tornado a sešity. Já žiju pro školu!
Studuju ten debilní gympl jen proto, abych se v budoucnu mohla stát korektorkou. Jediný povolání, který mě aspoň trochu zaujalo. Ne, já nemám ambice. Chci jen řvát na ostatní, že napsali tvrdý y místo měkkýho.
Vincent Vega se porvali se 100°C. Skvělé.
Nechtějte vědět, co se mi vybaví při Every You Every Me od Placebo.
Pavilon M2 budou mít na podzim pár koncertů. Jo! Joo! Jo jo jo!!! Juchuchůůůů!
A vysvětlete Lilacovi, že odjet na 56 dní z republiky kvůli řízení dodávky s kapelou po turné (i když si vydělá dost peněz) je naprostá kravina.

Fešáci --------------- vpravo hleď. Kraftwerk. Někdo na nich v sobotu byl legálně a neužil si, někdo nelegálně a užil si to hodně a někdo nebyl vůbec a tudíž si ani neužil, ha (původně jsem tu chtěla zveřejnit fotku svého nejmilovanějšího fyzikáře, ale radší jsem si to rozmyslela).

*** A hodně štěstí všem, co dělaj příští týden reparát! ***

Dobijme si baterky

Na zítřek se těším čím dál tím víc!!! Doufám v první zahradní koncert ze tří, který si opravdu užiju i hudebně.


Killed by 9v Batteries ( myspace )

** btw. imponují mi obrýlení intelektuálové - - - - mám už pár tipů (i když silně nedosažitelných) **

Miluju ho .... všude mám jeho plakáty.

Web, který mě zaplavil : www.bravoweb.cz. A ta poradna! Poslední záchrana pro 13ti a 14tiletý slečny. Posledním hitem je zamilování se do Billa z Tokio Hotel. Směju se, ale záhy zjišťuju, že jsem v tom věku asi taky taková byla. A rázem mi ten úsměv ztuhne. Ale řeší se zde i jiné trable, kupříkladu tento ( klik).
A aby se neřeklo, že mě nic netrápí a jen se vysmívám druhým - nedokážu se odtrhnout od songu Hey Saturday Sun od Boards of Canada. A to je teda průšvih.

A Petro, všechno nejlepšíííííííí!!!

To nevadí, to je bratránek

Love Planet nebyl jen o Franz Ferdinand, proužcích a alkoholu. Celá Praha mě pohltila, prožila jsem pár dní v úplně jiným světě a celej rok mám na co vzpomínat. Ale na FF stejně nejvíc. Z první řady, chacha. A k tomu všemu jsem se v neděli ráno probudila v nějakým žižkovským ateliéru vedle Jakuba, čemuž bych před Love Planet jen těžko věřila. Stejně jako tomu, že tři dny za sebou uvidím Kubu Hoška, s kterým jsem předtím neměla tu čest nikdy. A tak dál, atd, bylo toho moc.
( + averze na červeno-černá pruhovaná trika)

A co je jinak nového? Noisewriter alias Mon Insomnie pustil do světa své nové dílko, doporučuju, můžete si ho stáhnout. Kill! Kill! Kids! budou mít bubeníka. Ó jéé. Ale ve čtvrtek v Ponorce se jim to vážně povedlo a bylo narváno. Já mám blbou náladu, že se krátí prázdniny / nastává období těch úplně nejtěžších a bezvýchodných depresí z celýho roku. Vím, jaké je přitáhnutí od mistra. Ale zároveň nevím, co chci. K něčemu se schyluje.

A Alex Kapranos není žádná držka - hele:

.............................................................koupím si červený rolák.

The last thing I need is YOU

Než jsem tenhle post začala sepisovat, měla jsem výbornou náladu a hlavu plnou nápadů, ale najednou to nějak utichlo...
Tak stručně:

1. Neprší
2. Jeden utíká před policajtama a spadne přitom do jámy
3. Těším se na zítřejší slibované ponorkové afro, slipy s chobotem a pořádnej rámus
4. Ukrajinky kradou, cikánky taky
5. Trika bez rukávů nosí gayové
6. S proužkama končím, jelikož jsem to s nima už přehnala
7. " Jé, chleba! Au. "
8. Doufám, že tento pátek a sobota se budou odehrávat v ďábelském stylu. Ano, ďábelském, i když jen Bůh ví, jak to nakonec všechno dopadne. Franz Ferdinand. Alex Kapranos. Velký splněný sen. Uááá. Hooverphonic ( jó, Mad About You, Jackie Cane!) . Alkohol. Petra a I am X ( ne, nedávám vás záměrně dohromady). Nejasné místo našeho spánku. Alkohol. Hodně nejasností. Praha. Karl? Těším se jak blb. New York City Boy. Alkohol. Go West. Art Brut. Priessnitz. Do toho Vypsaná Fixa. A taky alkohol. Super směska. Proužky. Předražený jídlo, pití a alkohol. 50 ks Orbithek. Nierika. Hafo známejch. Hafo alkoholu. Under The Lamp. Žhavé noci, hehe. Rasmus fanynky. No Fear. Model Nanoru. Vzpomínky při Polemic. A spousta jiného, možná i záživnějšího. Alkohol. Love Planet, samozřejmě. A předem, report nečekejte, budu ráda, když to přežiju bez úhony. A bez otravy alkoholem.
9. Kdybyste měl někdo třeba 17. srpna ve čtvrtek zbytečnou cestu do Piešťan a k tomu volnej lístek na Hodokvas, kontaktujte mě. Prosíííím. Jaga Jazzist!!! Jaga Jazzist!!! Ať tam všichni zmoknou jak krysy, když tam já bejt nemůžu!!!

+ Zítra už doopravdy zavolám na *11

Další z řady psycho klipů. Tohle je ale jiný psycho. Z osmdesátých let. Legendární Kraftwerk a legendární We Are The Robots. Tohle video by mě klidně mohlo strašit ve snu. Brrrrrr. 19. srpna v Pardubicích na Závodišti. Neuvidíme se tam.

Masová + slovní hříčka mojí sestřenice - lovečák = čovelák

Teď mě ovšem bude strašit ve spánku nejmíň pětkrát shlédnutý živák Franz Ferdinand. I tak, ať už je pátek!!!!!

A už mě to neba. Vás taky ne, že?

Nutno propagovat

Kdo by v tomhle dešti chodil ven, že? Ať už ve čtvrtek 10. srpna bude jakkoliv, všichni jste srdečně zváni do pardubické Ponorky na koncert francouzských hardcorerářů HYACINTH. A co je možná ještě zásadnější - role předskokanů se se svou neopakovatelnou show, na kterou jen tak nezapomenete, představí pardubičtí KILL! KILL! KIDS! Vstup je 60 korun, tak neváhejte, uvidíme se tam.
A kdyby se přece jen našel někdo, kdo stále ještě neslyšel Aerobik od Kill! Kill! Kids!, hned to napraví. To je sakra hit nejen v pardubických končinách!

Pršelo.....

....... a mně to překvapivě vůbec nevadilo, spíš naopak.
....... aneb jeden z vrcholů letošních prázdnin.

Sunshine, 0:00 - 1:00, 6.8., Sázavafest

Vzpomínky, duševní rozklad .......... a Smrt panen

Žiju ze vzpomínek. Dokážu strávit celej den neustálým vzpomínáním na události, který mě potěšily, rozesmály až k pláči, na podrazy, který mě dodnes hryžou v hlavě, na období, kdy bylo všechno fajn, na dětství, na doby, kdy jsem byla na dně, na "obyčejný" věci, který ostatní nechaj v klidu, ale mě při jejich vyslovení naskakuje husí kůže. Na lidi, s kterýma jsem si dřív rozumněla a nyní o nich třeba nevím nic. Vzpomínám i na zážitky z nedávných dní a znovu a znovu si je přemítám v hlavě.
Vzpomínky jsou úžasná věc, uznávám fotky, videa a jiný záznamy, ale to, na co opravdu nechcete nikdy zapomenout, nosíte v hlavě. Mám doma krabice plný takovejch pitominek, který však nemám srdce vyhodit, protože ke každý se váže nějakej, byť sebemenší příběh.

Příklad:

• desítky jízdenek, z metra, ze všech výletů a exkurzí, z vlaků, ze zahraničí
• stovky dopisů plných hovadin, co jsme si psaly s Petrou nejen na základce nejen při vyučování
• program festivalu, kde jsem byla před dvěma lety i na kterým jsem v životě nebyla + všechny vstupenky z akcí, který jsem navštívila
• stuha, kterou jsem měla ovazáný vánoční dárek
• satanovo pexeso
• etikety z lahví
• nikdy nevyplněný pohlednice
• čmáranice, co jsem si malovala se sestřenkou, když jí byly sotva dva roky
• ukradený lamety a řetěž vánočních stromků po celý republice
• papír s nápisem JSEM ČUBKA
• plechovka od Semtexu
• igelitový rukavice ukradený kdesi na benzínce
• kameny z hor
• kaštan z Petřína
• zapalovač, co nikdy nehořel
• voňavý krabičky a obaly od všech různejch balzámů na rty ( jeden z nejsilnějších vzbuzovačů vzpomínek)
• plastová lžíce
• účtenky

....atd, atd. O tu krabici nechci nikdy přijít. Když mi není nejlíp, ona je to první, po čem sahám. Zrovna v poslední době mi je úzko. Jedinej můj krok mi může přivodit naprostý štěstí nebo zároveň totální depresi, z který se jen tak nevyhrabu. Nelze to předvídat. To nemám na mysli nic konkrétního. Moje duše je v tenhle moment jako domeček z karet. Hrozí, že se zhroutí, kolem fouká vichr, zuřivě hledám lepidlo, abych ho zajistila, ale nemůžu ho za žádnou cenu najít. Sakra. Nikdy nebudu šťastná na 100%. Honem, vyhrabat v mysli nějaký úžasný vzpomínky!

A mimochodem, kdybych někdy měla vyhodnocovat žebříček mých nejoblíbenějších alb, určitě by tam nechyběl soundtrack ke Smrti panen od Air, no jo, já a Air, pochopitelně. Tu desku zbožňuju, protože má pro mě nepopsatelnou a kouzelnou atmosféru, i díky VZPOMÍNKÁM, jasně, jsem u toho zase. A po každým jejím poslechu jsem citově rozložená, naměkko a doslova piclá.

Pro slečnu W

Omlouvám se za všechno a prosím o odpuštění....

Hey, call me baby!!!

Vrátila jsem se do starých časů, nemám mobil. Dneska každej lpí na mobilu a většina lidí bez něj nedá ani krok. Přemejšlím, jak se lidi domlouvali dřív, když neexistovala možnost napsat smsku nebo zavolat, kdykoli se vám zachce. A nebyl ani internet. No co, první den a já jsem zatím prošla na výbornou, ono to nějak půjde ( snaha zakrýt totální zoufalství). Že mě nenapadlo dřív, sehrát na rodiče nějakou podobnou sérii, že jsem musela vrátit mobil, kterej jsem měla už rok a půl půjčenej. Nový mobil už je na cestě. Tedy snad.
Před chvíli jsem se vrátila z Hradce s koncertu ICTUS. Závěrem : asi nikdy nebudu milovat hardcore a ty machry fanoušky, co pod pódiem házej svojí dlouhou mužnou hřívou. Ale zase kdybych nejela, přišla bych o dlouhotrvající Vojtovy monology, blázna, co samou radostí běhal nočním Hradcem Králové a okružní a prohlídkové jízdy státní policie.

A třešnička : Climatizado - Call me baby

Přišel, pohladil kočku, opil se, vybílil ledničku, měl perverzní kecy a usnul

Nestíhám. Tomu říkám prázdniny! Otec o mně neví, utíkám mu z bytu a vracím se až druhý den odpoledne. Inu, jakou si mě vychovali, takovou mě mají. Maminka mě ve všem podporuje. Za chvíli zmizím do Rohoznice. Obyčejná malá vesnice, malý obchod, kde už v devět ráno není pečivo, hospoda v kabinách na fotbalovým hřišti, JZD, spoustu traktorů a kombajnů, nikdo mě tam nezná, pokaždé si tam řádně pročistím hlavu. Mám tam babičku, prababičku a dědu, momentálně i bratra a mámu. A hlavně přijede sestřenice se svými potomky. Markétu budu mít teď pár dní na triku. Jsou ji skoro čtyři roky. Jsem pro ni taková teta na blbnutí ... občas je na mě i závislá a bolí mě z ní hlava. Loni si její prarodiče stežovali, že od nás odjela s dost nevybíravým slovníkem. Ale i tak se těším. Uvrhnu se do dětského světa ... na pískoviště, k vodovkám ....
A jestli to dobře dopadne, což nezávisí jen na mně, tak snad pojedu na Sázavafest. Loni jsem tam zavítala na jeden den, letos bych to chtěla zvládnout všechno...Uvidíme.
A v listopadu do Pardubic zavítá E. O. S. T. . No hurrrrrááááá!!!

I’m still in a tower, I'm still blind

Pavilon M2. Zamilovala jsem se do nich na první poslech. Vážně. Nerovnali se tehdy ničemu, co jsem do té doby měla možnost slyšet. Psalo se 18. března letošního roku a poprvé jsem zažila jejich koncert. Byla jsem naprosto unešena. Dnes mám na svém návštěvnickém kontě dohromady 4 jejich živá vystoupení. A ani na jedno nedokážu zapomenout. Pokaždé se mi klepaly nohy, pokaždé bylo prostředí prosyceno emocemi, střídaly se skladby živelný a divoký s baladama o valčíkovým rytmu, kdy visíte na každým Sejkyho slovu ( ó, jak on má úžasný hlas! ) ... Nedá se to dokonale popsat, to si musí každý zažít. Ať už mají novou desku... Miluju Pavilon M2. Chci zas jejich koncert, prosím....!!!

Nejsem nikoho láska, nevoním ohněm a už vůbec ne naturalem 98!

Osud ke mně není zrovna nakloněn. Od minulého léta, kdy jsem přečetla Spalovače mrtvol, neskonale toužím vidět filmové zpracování. Pořád o tom všichni básní... Loni v létě jsem promítání zmeškala, představení v krematoriu bylo vyprodáno... A když už se uráčili film promítat 10. srpna v letnim kině v Tyršových sadech, já budu v Ponorce. Vlastně to záleží na tom, jak se nakonec rozhodnu. A jak se rozhodnou ostatní. Srdce mi velí- buď v Ponorce na těch nýmandech Kill! Kill! Kids!, rozum říká - jdi na Spalovače!!!! Nevím, jak to udělám. Ach jo. Ach jo. Modlím se, ať 10. srpna v 9 hodin večer propukne neřízená průtrž mračen.

Hledám páteř. Zn.: Docela to spěchá.

Takže shrnu všechno, co jsem zažila za posledních pár dní.
České hrady, Kunětická hora : strašně příjemná akce. V pátek jsem se rozplývala na Khoibě přímo na nádvoří hradu. Mělo to magickou atmosféru a hodně jsem si to užívala. Ema Brabcová ( to je zpěvačka Khoiby, kdyby někdo nevěděl ) už není taková plachá osoba jako dřív. Stala se z ní neskutečně charizmatická osobnost. Khoiba plánuje na příští rok novou desku, moc se těším už teď, dvě ochutnávky již nyní servírují na koncertech. Ze samého nadšení jsem si koupila tričko... chachá, takže ne od žádný hardcorový kapely, ale od Khoiby. V sobotu to bylo úplně o něčem jiném...Potěšili mě Priessnitz. Moc často se mi to nestává, ale strašně jsem se zaposlouchala do jejich textů. Bylo to pro mě něco nového. Charizmatický pan Švejdík málem spolkl vosu. Následovali Southpaw, nešokovali, nepřekvapili, jedou si to svý, no normálka. Jedna mladinká slečná po vystoupení pokřikovala na Gregoryho, že je hezkej. Chtěla ho domů. Chudinka. Nebudu lhát, na festival jsem šla hlavně a především kvůli Sunshine. Vypuklo to v devět hodin za denního světla a Kay zavřel pusu o hodinu déle za úplné tmy. A zase jsem jim to, jako vždycky, žrala... Všichni skákali jak blázni. A když spustili Lower than Low....ach. Ach. Pro mě osobně nejsilnější zážitek toho sakra horkého dne, kdy vám nezbývalo nic jiného, než zchladit se minerálkou za 75 korun... A Moimir Papalescu and The Nihilists mě docela rozsekali. Docela dost. Naservírovali přesně to, co jsem v ten okamžik chtěla.
Takže souhrn : dobrá akce, nečekaná setkání s nečekanými lidmi ( viď , Sony... :), skoro minimální fronty na záchodech...Spokojenost.

Kdo uhádne, kdo je vzadu na první fotografii, je král diskoték!

Včera to bylo hodně ďábelský... Doslova. Kubík pořádal garden party. Omlouvám se za své nevědomosti, ale trochu mi selhává paměť. Hrály tam dvě kapely, nevím, jak se jmenovaly, nevím odkud byly... Jó, vlastně z Belgie. Jeden band Jakub zchrastil na Fluff festu. Nějak jsem prožila a zažila první vystoupení, šokované pohledy sousedů, mé trapasy s angličtinou ( čtyři vidličky - four forks, vy matláci ), Lenku, kterou jsem neviděla od 27. října, nějakou mini show s kolíčkama. A dál už nic. Nestojí to za popis. Kopla jsem omylem jednoho pána do hlavy, když spal. A pořád mě někdo okřikoval, ať ztichnu. Ale největší mistr večera byl Pepík. Ten to roztáčel..... Jak za starejch časů.... Pozn.: Jakubovi rodiče nebyli doma.

Dneska jsme měli v plánu zmizet na chvilku do Drážďan, ale nakonec to nevyšlo. Pláču. Jsem totiž bezpáteřní.

All I need is a little time

Užívám si prázdniny plnými doušky... Všechno kolem - včetně mě - se roztéká vedrem. Můj obvyklý denní režim posledních dní je následující : vstávám asi tak v poledne, sednu k počítači, jdu něco dělat ( něco = jídlo, úklid, četba, znova spaní ... ) a večer a noc se odehrává pod taktovkou slečny Woo ( dneska jsme se my telata děsily u duchařských videí, máš u mě toho bobříka :) . Na Závoďáku jsem pečená vařená, stejně tak v Che's, občas v letním kině. A hlavně, hlavně na benzínce. Magické místo.
Co chci za prázdniny ještě stihnout?

• České hrady / Kunětická hora - už tenhle víkend. Nevím přesně, jak to nakonec dopadne, ale chci se znova po delší době podívat na Khoibu a Sunshine.
• Love Planet / Praha, Výstaviště - loni mě tenhle festival ohromil. Se vším všudy. Lístek jsem si za sakra výhodnou cenu pořídila už v lednu, a to jsem ještě netušila, že tam vystoupí moji oblíbení skoti Franz Ferdinand. Stále nostalgicky vzpomínám na táborskou atmosféru, kapky rosy v trávě, růžové karimatky od T- Mobile, ledový čaj za 30 korun, západ Slunce, langoše, všechny skvělý a sympatický lidi okolo ..... áááách. Tohle překrásné prostředí letos vystřídá Praha. Mrzí mě to, ale já se na ty FF tak k zbláznění těším...Nevynechám ani Hooverphonic, Art Brut a I am X.

Když jednou Charvy dumal nad tím, co asi tak můžu zrovna dělat, prohlásil, že nejspíš buďto spím anebo jsem vzhůru. Jdu dělat to první.

P. S. : Umím naslouchat druhým lidem. Dneska jsem se o tom přesvědčila.

Špatná mood

Tyhlety nálady mívám často....A dneska zase. Ráno bylo fajn, ale čím rychleji se blížil večer, tím hůř mi bylo. Prožívám nějakou depresi, ne bezdůvodnou, tím hlavním činitelem je moje blbost. Mám pocit, že za všechno, co se mi nedaří, můžu jen a jen já. A navíc, já tak k smrti nenávidím hádky. Z těchto stavů mě vždycky dostává pohled na jednoho člověka, nevím proč, asi vypadá zábavně ( v dobrém slova smyslu ), ale on se zábavně i chová. Dvoumetrák. Blázen. Ďábel. Komplikovaná osobnost. Jenomže toho jsem dneska neměla příležitost vidět, tak se to se mnou táhne dál.

A vůbec - tohle je nejvíc psycho klip, co jsem kdy viděla ( teda až po Davidu Bowie) : Can - Mushroom .
A tuhle skladbu mám taky hodně, hodně pod kůží, už čtyři roky, od doby, co se tenkrát objevila na kompilaci u Ultramixu : Jaga Jazzist - Day.
Příjemný poslech a pokoukání.

As a frisbee that never lands

Dneska jsem zažila neuvěřitelnej budíček. V 11 ráno se začal městským rozhlasem v našem třítisícovém městečku linout libový sexy chraplák Dalibora Jandy ( jo, to je ten : " Říkal si hurikán " ). Nikdy předtím nám tu nic nepouštěli, až dneska ( snad to nebude tradice ) . Nechápu to, ale každopádně mě to probudilo.

Toužím po černo - červeným pruhovaným triku. Už se mi o něm i zdálo. Fakt. Až ho budu mít, budu ten nejšťastnější pruhovanej tvor pod sluncem....

Když popepříte slimáka, uhání pak jak blázen...

Včera/ dneska jsme trošku popíjeli. Ta naše partička - já, Woo, Sony, Líla, Ondra, muž dvoumetrový. Mimořádně jsem se neopila já, ale ta naše hvězda, co shání šest a půl tisíce na letenku do Ruska, Kubík. Neunesl, že jsme nad ním taky jednou zvítězili v takové dětské hře na schovávanou v parku/ u mola. Trošku víc zuřil, v cholerickém záchvatu, když nás našel, chrstnul Woo do očí vodku se slovy : " Nesměj se, ty krávo ". Ale oklepal se rychle, pil, pil, pil, alkohol, zajisté, a za okamžik se z něj stal ten nejzábavnější člověk v okolí. Prostě Kubík. Ale on takhle nametenej nebejvá, proto se to musí zaznamenat.
A jinak:

• od tohohle blogu nic nečekejte, anglicky neumím, tak si s tímhle jazykem nebudu zahrávat ani tady
• profil na myspace si neudělám, mám co zvládnout jen tohle ( ano, počítačový antitalent )
• přestává mi chutnat alkohol ( kazí charakter :-)
• na Fluff fakt nejedu, ale nějakou akci bych brala
• asi nemám ráda metrosexuály
• a chlupatý chlapi mi nevaděj - pozor na kožich na zádech
• vyjímečně zrovna nemám žádnou depresi.... ale strašně bych si přála být o samotě s jedním člověkem a zatím se to nedaří.... takže v sobě takový malý smutek přechovávám
• dneska ujíždím na Air .... taky si zablbněte na jejich webu a doporučuju poslechnout si ukázku z dema Sex Born Poison ( áááááách ) ..... Dala bych cokoliv za jejich koncert u nás.

A to v nadpisu tohohle příspěvku je prej pravda. Inu, ověřte si to.

....tak už i já....

.....tak jsem do toho vlítla taky... No do toho blogování nebo jak se tomu nadává. Ale upozorňuju, že na mém životě není nic zas až tak vyjímečného. Snad jen ty lidi okolo mě. A protože mě ve všem ovlivňují a blogy mají, proč ne já???