Přišel, pohladil kočku, opil se, vybílil ledničku, měl perverzní kecy a usnul

Nestíhám. Tomu říkám prázdniny! Otec o mně neví, utíkám mu z bytu a vracím se až druhý den odpoledne. Inu, jakou si mě vychovali, takovou mě mají. Maminka mě ve všem podporuje. Za chvíli zmizím do Rohoznice. Obyčejná malá vesnice, malý obchod, kde už v devět ráno není pečivo, hospoda v kabinách na fotbalovým hřišti, JZD, spoustu traktorů a kombajnů, nikdo mě tam nezná, pokaždé si tam řádně pročistím hlavu. Mám tam babičku, prababičku a dědu, momentálně i bratra a mámu. A hlavně přijede sestřenice se svými potomky. Markétu budu mít teď pár dní na triku. Jsou ji skoro čtyři roky. Jsem pro ni taková teta na blbnutí ... občas je na mě i závislá a bolí mě z ní hlava. Loni si její prarodiče stežovali, že od nás odjela s dost nevybíravým slovníkem. Ale i tak se těším. Uvrhnu se do dětského světa ... na pískoviště, k vodovkám ....
A jestli to dobře dopadne, což nezávisí jen na mně, tak snad pojedu na Sázavafest. Loni jsem tam zavítala na jeden den, letos bych to chtěla zvládnout všechno...Uvidíme.
A v listopadu do Pardubic zavítá E. O. S. T. . No hurrrrrááááá!!!

I’m still in a tower, I'm still blind

Pavilon M2. Zamilovala jsem se do nich na první poslech. Vážně. Nerovnali se tehdy ničemu, co jsem do té doby měla možnost slyšet. Psalo se 18. března letošního roku a poprvé jsem zažila jejich koncert. Byla jsem naprosto unešena. Dnes mám na svém návštěvnickém kontě dohromady 4 jejich živá vystoupení. A ani na jedno nedokážu zapomenout. Pokaždé se mi klepaly nohy, pokaždé bylo prostředí prosyceno emocemi, střídaly se skladby živelný a divoký s baladama o valčíkovým rytmu, kdy visíte na každým Sejkyho slovu ( ó, jak on má úžasný hlas! ) ... Nedá se to dokonale popsat, to si musí každý zažít. Ať už mají novou desku... Miluju Pavilon M2. Chci zas jejich koncert, prosím....!!!

Nejsem nikoho láska, nevoním ohněm a už vůbec ne naturalem 98!

Osud ke mně není zrovna nakloněn. Od minulého léta, kdy jsem přečetla Spalovače mrtvol, neskonale toužím vidět filmové zpracování. Pořád o tom všichni básní... Loni v létě jsem promítání zmeškala, představení v krematoriu bylo vyprodáno... A když už se uráčili film promítat 10. srpna v letnim kině v Tyršových sadech, já budu v Ponorce. Vlastně to záleží na tom, jak se nakonec rozhodnu. A jak se rozhodnou ostatní. Srdce mi velí- buď v Ponorce na těch nýmandech Kill! Kill! Kids!, rozum říká - jdi na Spalovače!!!! Nevím, jak to udělám. Ach jo. Ach jo. Modlím se, ať 10. srpna v 9 hodin večer propukne neřízená průtrž mračen.

Hledám páteř. Zn.: Docela to spěchá.

Takže shrnu všechno, co jsem zažila za posledních pár dní.
České hrady, Kunětická hora : strašně příjemná akce. V pátek jsem se rozplývala na Khoibě přímo na nádvoří hradu. Mělo to magickou atmosféru a hodně jsem si to užívala. Ema Brabcová ( to je zpěvačka Khoiby, kdyby někdo nevěděl ) už není taková plachá osoba jako dřív. Stala se z ní neskutečně charizmatická osobnost. Khoiba plánuje na příští rok novou desku, moc se těším už teď, dvě ochutnávky již nyní servírují na koncertech. Ze samého nadšení jsem si koupila tričko... chachá, takže ne od žádný hardcorový kapely, ale od Khoiby. V sobotu to bylo úplně o něčem jiném...Potěšili mě Priessnitz. Moc často se mi to nestává, ale strašně jsem se zaposlouchala do jejich textů. Bylo to pro mě něco nového. Charizmatický pan Švejdík málem spolkl vosu. Následovali Southpaw, nešokovali, nepřekvapili, jedou si to svý, no normálka. Jedna mladinká slečná po vystoupení pokřikovala na Gregoryho, že je hezkej. Chtěla ho domů. Chudinka. Nebudu lhát, na festival jsem šla hlavně a především kvůli Sunshine. Vypuklo to v devět hodin za denního světla a Kay zavřel pusu o hodinu déle za úplné tmy. A zase jsem jim to, jako vždycky, žrala... Všichni skákali jak blázni. A když spustili Lower than Low....ach. Ach. Pro mě osobně nejsilnější zážitek toho sakra horkého dne, kdy vám nezbývalo nic jiného, než zchladit se minerálkou za 75 korun... A Moimir Papalescu and The Nihilists mě docela rozsekali. Docela dost. Naservírovali přesně to, co jsem v ten okamžik chtěla.
Takže souhrn : dobrá akce, nečekaná setkání s nečekanými lidmi ( viď , Sony... :), skoro minimální fronty na záchodech...Spokojenost.

Kdo uhádne, kdo je vzadu na první fotografii, je král diskoték!

Včera to bylo hodně ďábelský... Doslova. Kubík pořádal garden party. Omlouvám se za své nevědomosti, ale trochu mi selhává paměť. Hrály tam dvě kapely, nevím, jak se jmenovaly, nevím odkud byly... Jó, vlastně z Belgie. Jeden band Jakub zchrastil na Fluff festu. Nějak jsem prožila a zažila první vystoupení, šokované pohledy sousedů, mé trapasy s angličtinou ( čtyři vidličky - four forks, vy matláci ), Lenku, kterou jsem neviděla od 27. října, nějakou mini show s kolíčkama. A dál už nic. Nestojí to za popis. Kopla jsem omylem jednoho pána do hlavy, když spal. A pořád mě někdo okřikoval, ať ztichnu. Ale největší mistr večera byl Pepík. Ten to roztáčel..... Jak za starejch časů.... Pozn.: Jakubovi rodiče nebyli doma.

Dneska jsme měli v plánu zmizet na chvilku do Drážďan, ale nakonec to nevyšlo. Pláču. Jsem totiž bezpáteřní.

All I need is a little time

Užívám si prázdniny plnými doušky... Všechno kolem - včetně mě - se roztéká vedrem. Můj obvyklý denní režim posledních dní je následující : vstávám asi tak v poledne, sednu k počítači, jdu něco dělat ( něco = jídlo, úklid, četba, znova spaní ... ) a večer a noc se odehrává pod taktovkou slečny Woo ( dneska jsme se my telata děsily u duchařských videí, máš u mě toho bobříka :) . Na Závoďáku jsem pečená vařená, stejně tak v Che's, občas v letním kině. A hlavně, hlavně na benzínce. Magické místo.
Co chci za prázdniny ještě stihnout?

• České hrady / Kunětická hora - už tenhle víkend. Nevím přesně, jak to nakonec dopadne, ale chci se znova po delší době podívat na Khoibu a Sunshine.
• Love Planet / Praha, Výstaviště - loni mě tenhle festival ohromil. Se vším všudy. Lístek jsem si za sakra výhodnou cenu pořídila už v lednu, a to jsem ještě netušila, že tam vystoupí moji oblíbení skoti Franz Ferdinand. Stále nostalgicky vzpomínám na táborskou atmosféru, kapky rosy v trávě, růžové karimatky od T- Mobile, ledový čaj za 30 korun, západ Slunce, langoše, všechny skvělý a sympatický lidi okolo ..... áááách. Tohle překrásné prostředí letos vystřídá Praha. Mrzí mě to, ale já se na ty FF tak k zbláznění těším...Nevynechám ani Hooverphonic, Art Brut a I am X.

Když jednou Charvy dumal nad tím, co asi tak můžu zrovna dělat, prohlásil, že nejspíš buďto spím anebo jsem vzhůru. Jdu dělat to první.

P. S. : Umím naslouchat druhým lidem. Dneska jsem se o tom přesvědčila.

Špatná mood

Tyhlety nálady mívám často....A dneska zase. Ráno bylo fajn, ale čím rychleji se blížil večer, tím hůř mi bylo. Prožívám nějakou depresi, ne bezdůvodnou, tím hlavním činitelem je moje blbost. Mám pocit, že za všechno, co se mi nedaří, můžu jen a jen já. A navíc, já tak k smrti nenávidím hádky. Z těchto stavů mě vždycky dostává pohled na jednoho člověka, nevím proč, asi vypadá zábavně ( v dobrém slova smyslu ), ale on se zábavně i chová. Dvoumetrák. Blázen. Ďábel. Komplikovaná osobnost. Jenomže toho jsem dneska neměla příležitost vidět, tak se to se mnou táhne dál.

A vůbec - tohle je nejvíc psycho klip, co jsem kdy viděla ( teda až po Davidu Bowie) : Can - Mushroom .
A tuhle skladbu mám taky hodně, hodně pod kůží, už čtyři roky, od doby, co se tenkrát objevila na kompilaci u Ultramixu : Jaga Jazzist - Day.
Příjemný poslech a pokoukání.

As a frisbee that never lands

Dneska jsem zažila neuvěřitelnej budíček. V 11 ráno se začal městským rozhlasem v našem třítisícovém městečku linout libový sexy chraplák Dalibora Jandy ( jo, to je ten : " Říkal si hurikán " ). Nikdy předtím nám tu nic nepouštěli, až dneska ( snad to nebude tradice ) . Nechápu to, ale každopádně mě to probudilo.

Toužím po černo - červeným pruhovaným triku. Už se mi o něm i zdálo. Fakt. Až ho budu mít, budu ten nejšťastnější pruhovanej tvor pod sluncem....

Když popepříte slimáka, uhání pak jak blázen...

Včera/ dneska jsme trošku popíjeli. Ta naše partička - já, Woo, Sony, Líla, Ondra, muž dvoumetrový. Mimořádně jsem se neopila já, ale ta naše hvězda, co shání šest a půl tisíce na letenku do Ruska, Kubík. Neunesl, že jsme nad ním taky jednou zvítězili v takové dětské hře na schovávanou v parku/ u mola. Trošku víc zuřil, v cholerickém záchvatu, když nás našel, chrstnul Woo do očí vodku se slovy : " Nesměj se, ty krávo ". Ale oklepal se rychle, pil, pil, pil, alkohol, zajisté, a za okamžik se z něj stal ten nejzábavnější člověk v okolí. Prostě Kubík. Ale on takhle nametenej nebejvá, proto se to musí zaznamenat.
A jinak:

• od tohohle blogu nic nečekejte, anglicky neumím, tak si s tímhle jazykem nebudu zahrávat ani tady
• profil na myspace si neudělám, mám co zvládnout jen tohle ( ano, počítačový antitalent )
• přestává mi chutnat alkohol ( kazí charakter :-)
• na Fluff fakt nejedu, ale nějakou akci bych brala
• asi nemám ráda metrosexuály
• a chlupatý chlapi mi nevaděj - pozor na kožich na zádech
• vyjímečně zrovna nemám žádnou depresi.... ale strašně bych si přála být o samotě s jedním člověkem a zatím se to nedaří.... takže v sobě takový malý smutek přechovávám
• dneska ujíždím na Air .... taky si zablbněte na jejich webu a doporučuju poslechnout si ukázku z dema Sex Born Poison ( áááááách ) ..... Dala bych cokoliv za jejich koncert u nás.

A to v nadpisu tohohle příspěvku je prej pravda. Inu, ověřte si to.

....tak už i já....

.....tak jsem do toho vlítla taky... No do toho blogování nebo jak se tomu nadává. Ale upozorňuju, že na mém životě není nic zas až tak vyjímečného. Snad jen ty lidi okolo mě. A protože mě ve všem ovlivňují a blogy mají, proč ne já???