++*++*++*++

Prosím, ať je to jen sen a já se co nejrychleji probudím. Ať se vrátí čas, ať je všechno jinak. Mohla to být všechno jen hra, ale legrace už dávno skončila. Prožívám nejhorší období svýho života. A když už se to konečně zdá být všechno relativně ok a udělám definitivní a důležitý rozhodnutí, další týden mi přichystá další a ještě krutější past. Jsem v koncích a nevím, jak dál, bohužel. Nejhorší je fakt, že toto sama neovlivním. Někdo si přeje, abych nebyla nikdy šťastná. Ale já mám na to právo jako každej jinej, sakra. Tak proč??? Nechápu to.

Vojto, můžu se s tebou vyfotit?

Tak je to přesně rok. Neuvěřitelné. Pamatuju si to jako dnes, co jsem měla na sobě, co jsem si tenkrát koupila na nádraží, že Lenka přijela s novou ofinou a v červeným svetru, co měla Petra v plánu, že koncert Khoiby ve Žluťáku byl super, že se mě nějaká slečná na záchodě ptala, jestli nechci pomoct, zkrátka snad každou minutu. Ale byl to strašně divnej večer, kdy jsem měla tendence odtamtud kolikrát utýct, brečet, křičet, ale dodnes plně nechápu proč. Ať už to ale tehdy bylo jakkoliv, důležitý je, jak to je dneska. Když jsem si s oním člověkem, s kterým jsem se 27.října 2005 seznámila, podala ruku, bylo to tak podivně zvláštní.
Nebojím se říct, že to bylo jedno z těch životních setkání. Jeden člověk vám skutečně od základů může změnit život a úplně ho převrátit, zatemnit vám mozek, ukázat spoustu novýho, zapomenout na starý. Já teď a já před rokem jsou dvě různý a nesrovnatelný osoby. Tehdy bych si koupila colu, teď rum nebo víno. Nenosila jsem sukně, teď ano. Poslouchala jsem pofidérní kapely. A není to jen o takovýchto maličkostech. Nezmůžu se na nic víc než na velké a upřímné děkuju.

Pozn.: Jasně, Ramenáči, s tebou taky slavím rok!
Pozn.: Všichni se napakujte zásobama a vzhůru do zákrytů. Bude válka, třetí světová nebo dívčí, to se ještě uvidí.

HK_Tesla, Pavilon M2_Pavilon M2_21.10.2006

Vím, že to teď budou mít na blogu všichni, ale já musím taky. To, co se dělo včera na Tesle v Hradci, bylo prozatimním vyvrcholením mého hudebního a kulturního života, citovou bouří, něčím nepopsatelným. Poslední koncert Pavilon M2 se Zbyňkem a asi na dlouhou dobu vůbec. Pár návštěvníkům po vystoupení-včetně mě-nezbývalo nic jiného něž půl hodiny mlčet a čumět s otevřenou pusou před sebe. A navíc když zahráli hned na začátek Under the Hoofs a taky Your greatest day, že jo. Včerejšek ve mně zůstane na spoustu let zarytý a na návrat PM2 budu klidně čekat ještě víc let. Děkuju, děkuju, skláním poklonu a vyslovuji neskonalý obdiv.

A kdybys třeba chtěla večer někam jít, vem si pláštěnku, bude pršet

Drazí, určitě si zajděte do kina na Grandhotel. Nejsou to Samotáři, není to Jedna ruka netleská - a právě proto doporučuju. Když už ne ten děj, prostředí Ještědu vás dostane, stejně jako mě.



A jinak jsem "prožila" první vernisáž v životě ( miluji Staroměstské náměstí a kněze, kteří mě táhnou do auta a zvou na faru), začala nakupovat na zimu, skoro propadám z chemie a marně jsem čekala na Ligera, který se nakonec ale nedostavil, protože si spletl Pardubice s Berlínem.
A už za pár chvil razím do HK na na dlouhou dobu poslední koncert Pavilon M2, moc se těším, dojem nebudu mít zkažen alkoholem, protože to, co se dělo včera večer/v noci venku a později u mě v pokoji zajistilo mou abstinenci. Fuj. A pak že nežiju kulturně.

No a ještě jednu reklamu sem hodím. S tím souvisí mé srdečné přání pro slečnu, která je sestřenicí největšího zloděje v okolí, ať ti to vyjde, drahá.

It's just a game of love

Bolí to, když se máte s někým rozloučit. Ale ne proto, že někam odjíždí, ta dotyčná osoba je stále ve vaší blízkosti. Před pár měsíci jsem chtěla všechno změnit, chtěla jsem, ne jen z trucu, věřila jsem tomu. I přes pár hluchých a bolestivých chvil jsem to dokázala (my jsme to dokázali), ale minulost vás dostihne vždycky a rozum najednou zůstane mraky mil za vámi. Nastupuje srdce a tomu neporučíte. A proto jsem teď v situaci, v jaký jsem. Dělám tlustou čáru za miliónem pěknejch věcí. Ale stejně se mi to v srdci uhnízdilo. Doufám, že mě fakt, že jsem strašně ublížila člověku, kterýho si neuvěřitelně vážím, nebude pronásledovat napořád. No a taky to, že jsem ztratila kontakt s dalšíma super lidma. Teď jsem byla nejmíň 14 dní ulhaná a bezcitná svině a to mám za to.
Teď věřím něčemu, co rok procházelo ohromnýma překážkama, stálo to mnoho obětí a právě proto je to tak silný. Doufám. Vždyť právě tomuhle jsem věnovala celejch 12 měsíců svýho života. A srdce zase vítězí.

A v tomhle songu je to pro mě všechno schovaný. Neptejte se co. Zkrátka všechno.

Goro - Reiko

Nevím

Beseda s Radkem Hanykoviczem, s tím, který byl odsouzen v Thajsku za pašeráctví drog a poté po zkrácení trestu převezen do ČR. Velmi sugestivní vyprávění životního příběhu bez happy endu a s poučením.

Naučit se Splav od Šrámka a všechny kosti v těle latinsky.

Ždímání kapesníčků na posledním koncertě Pavilon M2 se odkládá na 21. října do Pavilonu M2.

Setkání s Míšou N. a jejími 30 houskami na grilování po letech. Dva a půl roku jsme spolu neprohodily ani slovo a přitom jsme spolu vycházely v dobrém celých devět školních let. A tak to bylo hodně zvláštní, Míša z hovoru vyvodila jen jediný závěr - že jsem pořád tak stejně praštěná. Když už jsem u tý praštěnosti, proč se většina "mužů" tváří, jako že právě "ženy" s takovýmto druhem postižení nemají v lásce?? Nechápu (čau Cow-bitchi).

Květiny. Pět žlutých růží a jenom pro mě. Před dveřmi bytu.
Konec klidu.
Otázka: jaký šampón používáš?
Křik, silné emoce, naléhání. Omluvy, VINA. Úleva.
Srdce ve zmatku a na miliardu kusů, nejistota, co dál....? A přitom tak neuvěřitelné jistoty, ale strach je vyslovit.

Můj poslední týden. Náš první měsíc, Ondro.

Má bible pro uplynulý týden.....

...... Battle, hlavně díky za Battle. Symbolizuje jedno naprosto šílený období mojí existence.

Spadne vám tam to dítě a sežerou ho surikaty!

Vydali jsme se do Prahy do ZOO ( v so, po o, s Woo). Kdo s námi nebyl prohloupil, byl to bezchybný den a ještě teď mě bolí břicho z toho smíchu. Petra dlouhé hodiny hrála těhotenství a lidi jí to sežrali, víc času než obdivováním zvěře všeho druhu jsme trávili posedáváním na každé druhé lavičce nebo řáděním na skluzavce. Ta trójská zahrada je do detailu promyšlená, dokonalá, připadalo mi to vše na svém místě a tímto skládám poklonu všem pracovníkům, kteří do tohoto místa vkládají své úsilí.
Hitparáda nejlepších, nejhezčích, nejroztomilejších a nejobdivovanějších zvířat, co jsem viděla:

• lední medvěd
• panda červená
• kotulové (takový malý vlezlý opice)
• tučňáci
• surikaty (hrdinky budoucích béčkových hororů - viz foto)
• Ondra a Filip, Dan a Dvoumetrák
• prase

Červeno-černé pruhované rukavice z H&M mě pořád hryžou v hlavě. Návrat do reálného života bývá vždycky těžký. A navíc jsem se probudila s takovou blbou náladou, že to hned někdo odnesl, i když mi to teď je hodně líto. Zase se bojím příštích dní a mám k tomu oprávněný důvod.