přiznávám se, že:

jsem házela vajíčka z našeho balkónu na ostatní balkóny našeho sídliště

jsme psaly naivní anonymy o jedný krávě, co jsme nesnášely. Jejím rodičům, o tom, že jejich dcera kouří

jsme kradly vánoční pohledy ze schránek a chtěly jsme je tam vrátit o velikonocích

jsme se zašívaly do sklepa ke kamarádce a prohlížely si tam Leo s Kačenkou Kornovou atd.

jsme nahrávaly fiktivní rozhovory na magneťák (tu kazetu mám dodneška doma)

jsme podpalovaly úplně všechno (u hlavního uzávěru plynu!) od novin až po plast a pozorovaly, jak krásně teče,

to vše ve věku 11-12-13 let. Dneska jsme ve škole s Renatou vzpomínaly, no.

to už je dávno, kdy někdo chválil moje nadpisy...

Už se těším na Vánoce. Mám je ráda, ne jako ostatní a to jejich "jéžiši, zase nakupovat dárky a těch peněz...". Já to přiznám. Miluju Vánoce. Drží se to ve mně od dětství. Být s těma, kdo vás maj rádi a nestresovat se, nechodit do školy...Jsem magor no, že o tom píšu už teď s takovym předstihem, jenomže to brzký stmíváni se venku mi úplně přivodilo adventní atmosféru. A taky mi solidně hráblo. Jsem praštěná víc než kdy předtím. Jsem drzá na učitele. Řvu bez důvodu. Nedělá mi problém poslat někoho do háje. Pořídila jsem si líbimseti atd. A dneska se mi zdálo o mojí maturitě, která se odehrávala na balkóně velkýho sálu, kde mezitím hráli Mono, otočený k divákům zády. Nevim no.

Žiju pro pátek. Jen pro tenhle pátek!

a když už mono, tak tedy tématicky mono

hele má to z nás nejčastěji se mi zdá

2 roky! och!

deerhoof!

nicnedělání!

indie porno!

(ne, jsem v pořádku, je mi fajn.)

jsem zjistila, že 21.10. byla velká akce BLOGNĚME SI O SEXU, jenomže já to propásla. to by bylo pošušňáníčko...

já jsem rapper od narození, já nepatřím do vězení

Po delší době poslouchám Pavilon M2 a vzpomínám na doby, kdy jsem si Aquarius pouštěla vždycky před spaním. Já vůbec hrozně ráda vzpomínám, ale to vy už dávno víte. Teď jsem se přenesla do intervalu před dvěma-jedním rokem. S odstupem času mi připadá, že předtím se nic nedělo a všechno se vmáčklo právě do toho jednoho roku. Jsem blbá, že jsem tehdy mazala sms zprávy, ale přesto si pamatuju jednu skvělou, která zněla nějak takhle: "Mám tě rád, ale jestli se do tebe zamiluju a ty mně ublížíš, tak grrrrr". No. Možná jsem si v tý době stěžovala, jak je to všechno hrozný, ale teď na to vzhlížím s úsměvem. Vzhledem k faktu, že dneska překvapivě nejsem ospalá a mám tuhle náladu, očekávám dlouhou noc.

stužkovák byl fajn, tohle foto není tak roztomilé, jak by se na první pohled mohlo zdát, šlo totiž o chemické předávání informací mezi mravenci.

nebreč

No a máme tu konec týdne, kterej byl sice krásnej, ale bohužel strašně krátkej. Ve čtvrtek jsem stihla na sedmičce i moc dobrej koncert Picastro, kterej byl příjemnou změnou, něco takhle pěkně smutnýho jsem naživo už dlouho neslyšela. Bohužel stinnou stránkou koncertu bylo pár lidí, víme, že, ehm. A tehdy na mě pomalu začala dolíhat představa sobotního rána, který jsem samožřejmě nezvládla, ač jsem se snažila to nýst statečně. Včera mě dost bolela hlava a opuchly mi oči, učit se nějaký kreténský asijský státy i s hlavníma města mě ani na okamžik nenapadlo.

No a taky jsem si prožila stužkovák, docela v pohodě, 75% spolužáků opilejch a ta jejich upřímnost! Nejvíc mě pobavila hláška:

"No, ty Renato, ty jseš super, tebe mám moc rád, no a ten tvůj včerejší sloh, to mě skoro rozbrečelo. No a Ivo, tebe mám taky rád, ale prosím tě, zůstaň emo a nestyď se za to!".

Sháním album All Fabulous Things Turn Out To Happen od Waawe. Nutně! Pomůže mi někdo?

Blbne nám monitor, bliká, hraje si s barvama, blik sem, blik tam...