Nejsem zas taková bezcitná potvora. Umí mě hodně věcí zlomit. Říkala jsem si, jak je to poslední dobou všechno super, nejen pro mě, ale taky pro moje kamarády. Něco ve smyslu jako že mají všichni někoho vedle sebe, že se nikdo s nikým nehádá, že to všechno všem jde. Umí mě dojmout cizí story. A nevím, jestli jsem se třeba dneska nějak divně vyspala, ale jsem totálně naměkko. Šla bych se hned teď opít, na počest těch dvou, kterým upřímně přeju, ať jim to dobře dopadne. Tak se teď bojím koukat dopředu a koukat do budoucnosti, co se zase kde pose*e.....

A byli byste hodní, kdybyste mě domluvili rande s Fantomasem, protože ta jeho tajemnost je neskutečně rajcovní, navíc mi chybí mužská blízkost... A vůbec, Paříž v době Fantomase, to je doba, kdy bych chtěla žít.