!!!!!!

Rozbít všechny okna! Zapálit! Nechat puštěnej plyn! Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!
Dalších 10 měsíců ztracenejch...

Šmoulinka už zase vaří makaróny x Beetlebum x Beautiful Ones

Už v osmi letech jsem se vymykala, teda aspoň hudebně, i když málokdo o tom věděl. Všichni kamarádi poslouchali to, co tehdy nejvíc frčelo. Nechápu, jak jsem se k tomu dostala, ale měla jsem ráda Blur, no pochopte to, před Šmoulama a Maxim Turbulenc malá Ivuška (druhačka), který nedávno vypadaly mléčný zoubky, dá přednost britský kytarovce. A o dva roky, už ve čtvrtý třídě, zase Blur. Na moje britské hudební začátky jsem si vzpomněla dnes, když právě v okamžiku mýho probuzení v jednu odpoledne na ČT2 vysílali právě záznam koncertu Blur.
Konkrétně mému srdci byly nejbližší songy Beetlebum (1997) a Coffee and TV (1999).
No a mám tuhle kapelu ráda dodnes, i když s tím jejím slibovaným comebackem to vypadá bledě a Damon Albarn (dřív fešák, dneska mu je už 38 a je to horší) se radši věnuje animákům Gorillaz, grrr.

Jo a ještě jsem hodně milovala Suede (hlavně Beautiful Ones a Trash). Nevíte, co se s nima stalo?

Sakra, tenhle post mě docela dost dojal.

Ah look what they've done to the rock'n'roll clown

Neni nic lepšího k poslechu než tento singl, když máte vztek na sebe a na svůj ukopnutej prst co tak bolí a nemůžete s ním hnout, a tudíž se modlíte, aby jste poslední prázdninový týden vůbec mohli chodit. Plus navíc, když vám spadne jelení lůj, bez kterýho nemůžete řádně existovat, do kanálu a nemáte si čím pořádným mazat hubu (a ta huba už hodně pálí!). Plus když máte poslední večer/noc sami pro sebe u počítače a vůbec v celým bytě, protože se zítra opět všichni z famílie sejdete spolu a vy se na internet dostanete zřídkakdy. Sbohem, blogu.

Martin L. Gore - Stardust

Lázně Bohdaneč = město kultury (???)

Přijel cirkus! Přijely zástupy hippies gympláků z Dašáku v batikovaném a vzorovaném oblečení - k nám do Bohdanče! Máme tu fesťáček se supr lidičkama, je tu hustá atmoška a ještě víc supr kapelky! Uganda-Kalkata On The Road se to jmenuje. Dneska jsem se tam objevila. Na chvilku a to bohatě stačilo, jsem schopná z toho žít pár let. Potkala jsem pár svých minulých i současných spolužáků. Kdyby tam nebyli Priessnitz, ani tam nepáchnu. Ale ani ti přátelští milovníci všeho, co začíná slovem Kalkata, si nedovolí ukradnout plnou lahev vína přímo z pódia (měla sloužit právě kapele), to jen my jsme tak drzí. Škoda, že pan Švejdík byl nachlazen, mohl se z té původně jeho lahve napít taky. Akce pokračuje i zítra (vlastně dneska). Naštěstí už beze mě.

A pan Dorazil se nemusí stydět mi sem někdy napsat nějaký komentář, když už to tady čte :)

Ivo, dole je Kapranos!

Sobota: U Jakuba. Po pár hodinách střízlivosti jsem zjistila, že to není má pravá tvář. Ráno poté bylo jedno z nejhorších v mým životě. Ale děkuji úplně všem zúčastněným za báječnou akci. I Baterkám, Kubíkovi a Noisewriterovi za přijemné zkulturnění. Na Kraftwerk jsem nebyla, ale na takovou oduševnělou diskuzi o masturbačním maratónu nebo locustech s pásovcema dohromady to nemá. A shodila jsem 2.5 kila.
Věta dne/večera/noci: "Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?" ( 10x repetice )

Neděle: Nevolnostní krize.

Pondělí/Úterý/Středa: Noční jízdy ve smyslu "máš poslední dny prázdnin, tak si užívej". Taky jsem si jednou připadala jako stará rámota. Akce "Jdeme do Svítkova za holkama" s Woo, Sony, Ondrou, Spangem, Danem, Jakubem - právníkem ( jako právník se neosvědčil, dá se lehce ovlivňovat a vůbec, do chladný noci vyrazí jak na pláž, tsss) a ještě někým se nakonec ukázala jako podivná. Dům plný 13-14-15-16tiletejch opilejch a nadrženejch dětí, který se učej pít krabicáky mě slušně pobavil. Jen jsme seděli v kuchyní na podlaze, pozorovali pozvraceného majitele domu, blbnuli s vybavením domu a stěžovali si, že došel alkohol. A do toho rozzuřený soused a Beatles, yeaaaah! :)
A dneska po dlouhé době zase večer doma.

Mé oblblé čichové buňky zjistily podobnost vůně třešňového sprchového gelu a rumu.
Je čas nakoupit přezůvky, obaly, vodovky, pytlík na tělocvik, tornado a sešity. Já žiju pro školu!
Studuju ten debilní gympl jen proto, abych se v budoucnu mohla stát korektorkou. Jediný povolání, který mě aspoň trochu zaujalo. Ne, já nemám ambice. Chci jen řvát na ostatní, že napsali tvrdý y místo měkkýho.
Vincent Vega se porvali se 100°C. Skvělé.
Nechtějte vědět, co se mi vybaví při Every You Every Me od Placebo.
Pavilon M2 budou mít na podzim pár koncertů. Jo! Joo! Jo jo jo!!! Juchuchůůůů!
A vysvětlete Lilacovi, že odjet na 56 dní z republiky kvůli řízení dodávky s kapelou po turné (i když si vydělá dost peněz) je naprostá kravina.

Fešáci --------------- vpravo hleď. Kraftwerk. Někdo na nich v sobotu byl legálně a neužil si, někdo nelegálně a užil si to hodně a někdo nebyl vůbec a tudíž si ani neužil, ha (původně jsem tu chtěla zveřejnit fotku svého nejmilovanějšího fyzikáře, ale radší jsem si to rozmyslela).

*** A hodně štěstí všem, co dělaj příští týden reparát! ***

Dobijme si baterky

Na zítřek se těším čím dál tím víc!!! Doufám v první zahradní koncert ze tří, který si opravdu užiju i hudebně.


Killed by 9v Batteries ( myspace )

** btw. imponují mi obrýlení intelektuálové - - - - mám už pár tipů (i když silně nedosažitelných) **

Miluju ho .... všude mám jeho plakáty.

Web, který mě zaplavil : www.bravoweb.cz. A ta poradna! Poslední záchrana pro 13ti a 14tiletý slečny. Posledním hitem je zamilování se do Billa z Tokio Hotel. Směju se, ale záhy zjišťuju, že jsem v tom věku asi taky taková byla. A rázem mi ten úsměv ztuhne. Ale řeší se zde i jiné trable, kupříkladu tento ( klik).
A aby se neřeklo, že mě nic netrápí a jen se vysmívám druhým - nedokážu se odtrhnout od songu Hey Saturday Sun od Boards of Canada. A to je teda průšvih.

A Petro, všechno nejlepšíííííííí!!!

To nevadí, to je bratránek

Love Planet nebyl jen o Franz Ferdinand, proužcích a alkoholu. Celá Praha mě pohltila, prožila jsem pár dní v úplně jiným světě a celej rok mám na co vzpomínat. Ale na FF stejně nejvíc. Z první řady, chacha. A k tomu všemu jsem se v neděli ráno probudila v nějakým žižkovským ateliéru vedle Jakuba, čemuž bych před Love Planet jen těžko věřila. Stejně jako tomu, že tři dny za sebou uvidím Kubu Hoška, s kterým jsem předtím neměla tu čest nikdy. A tak dál, atd, bylo toho moc.
( + averze na červeno-černá pruhovaná trika)

A co je jinak nového? Noisewriter alias Mon Insomnie pustil do světa své nové dílko, doporučuju, můžete si ho stáhnout. Kill! Kill! Kids! budou mít bubeníka. Ó jéé. Ale ve čtvrtek v Ponorce se jim to vážně povedlo a bylo narváno. Já mám blbou náladu, že se krátí prázdniny / nastává období těch úplně nejtěžších a bezvýchodných depresí z celýho roku. Vím, jaké je přitáhnutí od mistra. Ale zároveň nevím, co chci. K něčemu se schyluje.

A Alex Kapranos není žádná držka - hele:

.............................................................koupím si červený rolák.

The last thing I need is YOU

Než jsem tenhle post začala sepisovat, měla jsem výbornou náladu a hlavu plnou nápadů, ale najednou to nějak utichlo...
Tak stručně:

1. Neprší
2. Jeden utíká před policajtama a spadne přitom do jámy
3. Těším se na zítřejší slibované ponorkové afro, slipy s chobotem a pořádnej rámus
4. Ukrajinky kradou, cikánky taky
5. Trika bez rukávů nosí gayové
6. S proužkama končím, jelikož jsem to s nima už přehnala
7. " Jé, chleba! Au. "
8. Doufám, že tento pátek a sobota se budou odehrávat v ďábelském stylu. Ano, ďábelském, i když jen Bůh ví, jak to nakonec všechno dopadne. Franz Ferdinand. Alex Kapranos. Velký splněný sen. Uááá. Hooverphonic ( jó, Mad About You, Jackie Cane!) . Alkohol. Petra a I am X ( ne, nedávám vás záměrně dohromady). Nejasné místo našeho spánku. Alkohol. Hodně nejasností. Praha. Karl? Těším se jak blb. New York City Boy. Alkohol. Go West. Art Brut. Priessnitz. Do toho Vypsaná Fixa. A taky alkohol. Super směska. Proužky. Předražený jídlo, pití a alkohol. 50 ks Orbithek. Nierika. Hafo známejch. Hafo alkoholu. Under The Lamp. Žhavé noci, hehe. Rasmus fanynky. No Fear. Model Nanoru. Vzpomínky při Polemic. A spousta jiného, možná i záživnějšího. Alkohol. Love Planet, samozřejmě. A předem, report nečekejte, budu ráda, když to přežiju bez úhony. A bez otravy alkoholem.
9. Kdybyste měl někdo třeba 17. srpna ve čtvrtek zbytečnou cestu do Piešťan a k tomu volnej lístek na Hodokvas, kontaktujte mě. Prosíííím. Jaga Jazzist!!! Jaga Jazzist!!! Ať tam všichni zmoknou jak krysy, když tam já bejt nemůžu!!!

+ Zítra už doopravdy zavolám na *11

Další z řady psycho klipů. Tohle je ale jiný psycho. Z osmdesátých let. Legendární Kraftwerk a legendární We Are The Robots. Tohle video by mě klidně mohlo strašit ve snu. Brrrrrr. 19. srpna v Pardubicích na Závodišti. Neuvidíme se tam.

Masová + slovní hříčka mojí sestřenice - lovečák = čovelák

Teď mě ovšem bude strašit ve spánku nejmíň pětkrát shlédnutý živák Franz Ferdinand. I tak, ať už je pátek!!!!!

A už mě to neba. Vás taky ne, že?

Nutno propagovat

Kdo by v tomhle dešti chodil ven, že? Ať už ve čtvrtek 10. srpna bude jakkoliv, všichni jste srdečně zváni do pardubické Ponorky na koncert francouzských hardcorerářů HYACINTH. A co je možná ještě zásadnější - role předskokanů se se svou neopakovatelnou show, na kterou jen tak nezapomenete, představí pardubičtí KILL! KILL! KIDS! Vstup je 60 korun, tak neváhejte, uvidíme se tam.
A kdyby se přece jen našel někdo, kdo stále ještě neslyšel Aerobik od Kill! Kill! Kids!, hned to napraví. To je sakra hit nejen v pardubických končinách!

Pršelo.....

....... a mně to překvapivě vůbec nevadilo, spíš naopak.
....... aneb jeden z vrcholů letošních prázdnin.

Sunshine, 0:00 - 1:00, 6.8., Sázavafest

Vzpomínky, duševní rozklad .......... a Smrt panen

Žiju ze vzpomínek. Dokážu strávit celej den neustálým vzpomínáním na události, který mě potěšily, rozesmály až k pláči, na podrazy, který mě dodnes hryžou v hlavě, na období, kdy bylo všechno fajn, na dětství, na doby, kdy jsem byla na dně, na "obyčejný" věci, který ostatní nechaj v klidu, ale mě při jejich vyslovení naskakuje husí kůže. Na lidi, s kterýma jsem si dřív rozumněla a nyní o nich třeba nevím nic. Vzpomínám i na zážitky z nedávných dní a znovu a znovu si je přemítám v hlavě.
Vzpomínky jsou úžasná věc, uznávám fotky, videa a jiný záznamy, ale to, na co opravdu nechcete nikdy zapomenout, nosíte v hlavě. Mám doma krabice plný takovejch pitominek, který však nemám srdce vyhodit, protože ke každý se váže nějakej, byť sebemenší příběh.

Příklad:

• desítky jízdenek, z metra, ze všech výletů a exkurzí, z vlaků, ze zahraničí
• stovky dopisů plných hovadin, co jsme si psaly s Petrou nejen na základce nejen při vyučování
• program festivalu, kde jsem byla před dvěma lety i na kterým jsem v životě nebyla + všechny vstupenky z akcí, který jsem navštívila
• stuha, kterou jsem měla ovazáný vánoční dárek
• satanovo pexeso
• etikety z lahví
• nikdy nevyplněný pohlednice
• čmáranice, co jsem si malovala se sestřenkou, když jí byly sotva dva roky
• ukradený lamety a řetěž vánočních stromků po celý republice
• papír s nápisem JSEM ČUBKA
• plechovka od Semtexu
• igelitový rukavice ukradený kdesi na benzínce
• kameny z hor
• kaštan z Petřína
• zapalovač, co nikdy nehořel
• voňavý krabičky a obaly od všech různejch balzámů na rty ( jeden z nejsilnějších vzbuzovačů vzpomínek)
• plastová lžíce
• účtenky

....atd, atd. O tu krabici nechci nikdy přijít. Když mi není nejlíp, ona je to první, po čem sahám. Zrovna v poslední době mi je úzko. Jedinej můj krok mi může přivodit naprostý štěstí nebo zároveň totální depresi, z který se jen tak nevyhrabu. Nelze to předvídat. To nemám na mysli nic konkrétního. Moje duše je v tenhle moment jako domeček z karet. Hrozí, že se zhroutí, kolem fouká vichr, zuřivě hledám lepidlo, abych ho zajistila, ale nemůžu ho za žádnou cenu najít. Sakra. Nikdy nebudu šťastná na 100%. Honem, vyhrabat v mysli nějaký úžasný vzpomínky!

A mimochodem, kdybych někdy měla vyhodnocovat žebříček mých nejoblíbenějších alb, určitě by tam nechyběl soundtrack ke Smrti panen od Air, no jo, já a Air, pochopitelně. Tu desku zbožňuju, protože má pro mě nepopsatelnou a kouzelnou atmosféru, i díky VZPOMÍNKÁM, jasně, jsem u toho zase. A po každým jejím poslechu jsem citově rozložená, naměkko a doslova piclá.

Pro slečnu W

Omlouvám se za všechno a prosím o odpuštění....

Hey, call me baby!!!

Vrátila jsem se do starých časů, nemám mobil. Dneska každej lpí na mobilu a většina lidí bez něj nedá ani krok. Přemejšlím, jak se lidi domlouvali dřív, když neexistovala možnost napsat smsku nebo zavolat, kdykoli se vám zachce. A nebyl ani internet. No co, první den a já jsem zatím prošla na výbornou, ono to nějak půjde ( snaha zakrýt totální zoufalství). Že mě nenapadlo dřív, sehrát na rodiče nějakou podobnou sérii, že jsem musela vrátit mobil, kterej jsem měla už rok a půl půjčenej. Nový mobil už je na cestě. Tedy snad.
Před chvíli jsem se vrátila z Hradce s koncertu ICTUS. Závěrem : asi nikdy nebudu milovat hardcore a ty machry fanoušky, co pod pódiem házej svojí dlouhou mužnou hřívou. Ale zase kdybych nejela, přišla bych o dlouhotrvající Vojtovy monology, blázna, co samou radostí běhal nočním Hradcem Králové a okružní a prohlídkové jízdy státní policie.

A třešnička : Climatizado - Call me baby