They only want you when you're seventeen

Pátek večer, pryč jsou loňský časy (mám dojem, že přesně před rokem jsem šla naprosto opilá do Ponorky na Prostitutes a na kapelu velkohlavýho a velkohubýho Plisky), žádný alkohol párty-ach jo-a přesto, poslední dobou se mám fakt fajn. Zklidnění. Pohoda (školu nepočítám).
Hlavní třídní události uplynulýho týdne:
Mirek i přes svůj dvouletej vztah se Sandrou řeší, že ho Renata nechce, i když je bohatej, umí "čajovat", omezuje tuky, pečuje o sebe a má hodinky za 80 tisíc.
Iveta (taková, no, ehm, prostě masterhardcore Iveta) se povznesla pár metrů nad nás, když tím svým hlasem a přirozeným smíchem jen tak mezi řěčí prohlásila: "No já jsem šťastně zadaná, víš co". Jo, my víme. Den předtím se hystericky rozbulela u tabule, protože nechtěla pětku z dějepisu na vysvědčení a taky brečela, když měla skakát přes kozu.
V pondělí bude velká mléčná kalba (zákys+jogurty+mykyška+mléko+kefír+mléčná čokoláda...)
Byla jsem zařazena do výkonostní skupiny B tělesné výchovy, čímž mi pí.uč. chtěla nevinně ukázat, že jsem úplně chromá, ale snažím se.

No prostě žádný závratný novinky, až vlastně na jednu, tu nejzásadnější, že už ZASE odjel Jakub. Ale protentokrát tenhle post nebude dalším pokračováním cyklu Život slaměné vdovy, tentokrát můžu říct, že to tu "sama" zvládám docela v pohodě. Jenom ten první večer je vždycky nejhorší. No i když vlastně....

A náladu všech zimních, tichých a komorních večerů mi každý rok naladí

No matter gay or grim
it's those tiny little sparks
daily life that makes me
forget my wounded heart
It doesn't matter when
it may rain or it may shine
blurred memories of us
come back from time to time.


(spolu s Eple nepřekonaná)