Dneska jsem si pročítala svůj deníček z let 2001-2003. Nevím, jestli bych ho radši neměla spálit. Každej tejden jsem tam psala o chlapovi, do kterýho jsem se právě platonicky zamilovala. O co hůř, v dalších povedených dílech tohoto soukromého veledíla už používám slovo "milovat" jako na běžícím pásu, myslela jsem to tehdy tak hrozně vážně. Naivka už tehdy, no. To kdybych si ho měla vést i dneska, bylo by tam jen, kde, kdy a s kým jsem se zase zlískala. Ale třeba bych se tomu za pár let opět zasmála nebo to prodala jako svoji autobiografii, hehe.
Pokud byste měl někdo nějakej super tip, kam vypadnout v květnu na víkend nebo aspoň na jeden den, dejte mi vědět, chystáme se Sony takovej "výlet", na všechno se tady vykašleme, sbalíme pár lahví rumu a vrátíme se jako vyměněný.
Z příštího týdne mám strach, nikdo po mě nic nechtějte. Po nocích se budu utápět s tímhle songem od Parenthetical Girls a přes den budu bez nálady.
(P.S. : Hymna léta 2006 ve vizuálním zpracování)
29 dubna 2007
Můj smysl života je pořádný metalový sólíčko.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
jee ty denicky bych nejak spalila..hele a nebo Andrzej porad chce.. tak mu ho doval, pobavi se a Roe budou mit poradny metalovy solicka:D
myslim ze roe po metalovejch solickach netouzej ... rekl bych ze ani nevedej co to poradnej metal je .)))
o tom neni sporu.)
lilac: zato ty o metalovejch solickach vis hodne, a hlavne bys chtel mit hlas jako zpevak z Mastodon, zaviras se do koupelny a trenujes...Tuhle tvoji vypoved mame zdokumentovanou
treba se jednou bude hodit:)
woo: to se bude hodit mozna vic nez muj denicek, hahaa
Okomentovat