Hledám páteř. Zn.: Docela to spěchá.

Takže shrnu všechno, co jsem zažila za posledních pár dní.
České hrady, Kunětická hora : strašně příjemná akce. V pátek jsem se rozplývala na Khoibě přímo na nádvoří hradu. Mělo to magickou atmosféru a hodně jsem si to užívala. Ema Brabcová ( to je zpěvačka Khoiby, kdyby někdo nevěděl ) už není taková plachá osoba jako dřív. Stala se z ní neskutečně charizmatická osobnost. Khoiba plánuje na příští rok novou desku, moc se těším už teď, dvě ochutnávky již nyní servírují na koncertech. Ze samého nadšení jsem si koupila tričko... chachá, takže ne od žádný hardcorový kapely, ale od Khoiby. V sobotu to bylo úplně o něčem jiném...Potěšili mě Priessnitz. Moc často se mi to nestává, ale strašně jsem se zaposlouchala do jejich textů. Bylo to pro mě něco nového. Charizmatický pan Švejdík málem spolkl vosu. Následovali Southpaw, nešokovali, nepřekvapili, jedou si to svý, no normálka. Jedna mladinká slečná po vystoupení pokřikovala na Gregoryho, že je hezkej. Chtěla ho domů. Chudinka. Nebudu lhát, na festival jsem šla hlavně a především kvůli Sunshine. Vypuklo to v devět hodin za denního světla a Kay zavřel pusu o hodinu déle za úplné tmy. A zase jsem jim to, jako vždycky, žrala... Všichni skákali jak blázni. A když spustili Lower than Low....ach. Ach. Pro mě osobně nejsilnější zážitek toho sakra horkého dne, kdy vám nezbývalo nic jiného, než zchladit se minerálkou za 75 korun... A Moimir Papalescu and The Nihilists mě docela rozsekali. Docela dost. Naservírovali přesně to, co jsem v ten okamžik chtěla.
Takže souhrn : dobrá akce, nečekaná setkání s nečekanými lidmi ( viď , Sony... :), skoro minimální fronty na záchodech...Spokojenost.

Kdo uhádne, kdo je vzadu na první fotografii, je král diskoték!

Včera to bylo hodně ďábelský... Doslova. Kubík pořádal garden party. Omlouvám se za své nevědomosti, ale trochu mi selhává paměť. Hrály tam dvě kapely, nevím, jak se jmenovaly, nevím odkud byly... Jó, vlastně z Belgie. Jeden band Jakub zchrastil na Fluff festu. Nějak jsem prožila a zažila první vystoupení, šokované pohledy sousedů, mé trapasy s angličtinou ( čtyři vidličky - four forks, vy matláci ), Lenku, kterou jsem neviděla od 27. října, nějakou mini show s kolíčkama. A dál už nic. Nestojí to za popis. Kopla jsem omylem jednoho pána do hlavy, když spal. A pořád mě někdo okřikoval, ať ztichnu. Ale největší mistr večera byl Pepík. Ten to roztáčel..... Jak za starejch časů.... Pozn.: Jakubovi rodiče nebyli doma.

Dneska jsme měli v plánu zmizet na chvilku do Drážďan, ale nakonec to nevyšlo. Pláču. Jsem totiž bezpáteřní.