www.paneboze.cz

Tento příspěvek je sice vytvářen v podroušeném stavu, ale chtíč napsat sem něco byl silnější než moje momentální neschopnost, hehe. Omlouvám se za případné chyby, ale třeba mi tohle přijde zítra ráno dobrý.
Minulá sobota v Liberci byla naprosto úžasná po všech stránkách, zejména po té hudební, kdy Pavilon M2 k mému nebohému srdci přirostli snad ještě víc ( to snad už ani nejde ), rozplakali mě, uvedli do jiných světů a divím se, že jsem se domů v pět ráno, kdy řídila nebohá Simonka, vrátila celá, i se svou starou duší, protože to byl neskutečný očistec. A pokud to byl opravdu poslední koncert, tak....Tak odešel kus mě. No vážně. Ale Liberec byl třeba i o ZOO, Hukotovi, Ještědu, opilosti, ne mé, a o rumu a o té milé paní, co nám prodala hrušky (koupeny na mé výslovné přání) a další vitamínové bomby na okraji vozovky za Jičínem, zkrátka bylo to moc moc příjemné odreagování od toho chvílemi pitomého světa tady, včetně hry " myslím věc" a s ní spojené neutuchající otázky : " A bude mi hodně špatně, když to sním? "
Čekám, kdy se konečně zastavím a udělám si alespoň jedno odpoledne sama pro sebe, zatím se to nedaří....I můj týdennní kulturní život podle toho vypadá: skoukla jsem útržky DVD Underworld (chodím za školu, pardon), poslechla si Air, oslavila jedny narozeniny, rozloučila se s jedním kosmopolitou, posteskla si po prázdninových Sunshine a Franz Ferdinand, učila jsem se, ano, vyslechla jednu velmi interesantní historku o ostříhaných vlasech jednoho velkého muže a hlavně lítala z místa na místo! A dnes jsem si uběhla své slavné tři kilometry v hodině tělesně výchovy, nikdy bych nepřepokládala, že mě k tomuto zoufalému činu s mou chabou výdrží někdo donutí, ale paní učitelka Koberová mě rychle vyvedla z omylu. Pro nezaujatého pozorovatel nudný život, pro mě extrém.

A v tom mém neustálém vzpomínání na slavné časy jsem si uvědomila jeden z těch zážitků z kategorie nejvíc nezapomenutelných : Když po prasklé pneumatice autobusu a zoufalém autostopu jsem z vrcholu jakéhosi kopce z dálky poprvé zahlédla ten monstrózní megaareál u letiště v Táboře pří loňském Love Planet 2005. To byla pro mě hrozná síla. A to jsem ještě netušila, co všechno mě tam čeká....

Foto River for Sale tu není jakousi náhodou, ale je to dík za Hukotovu toleranci bárbín s kaštanovou parukou a za jeho báječnou imitaci mistra Jacksona.


Rezervní nadpis tohoto příspěvku zněl Pod bobrem se blýská (snad na lepší časy?). Raději neriskujte a na tu adresu se nedívejte. Fakt.