Mám důvod ke vzpomínkám na naši nebohou, leč kouzelnou kočku, protože dnes to jsou přesně dva roky od jejího neslavného skonání. Ke konci života už byla natolik nemocná, že to pro ni nejspíš bylo vysvobození. Jela jen na prohlídku k veterináři zabalená v dece...no a zpět domů se vrátila jen ta deka. Bylo jí tehdy 9 roků. Prožila jsem s ní celou základní školu. Nikdy na ni nezapomenu. Byla milá a hodná, ne tak falešná jako většina ostatních koček. Fňuk.
Radši budu místo smutku okukovat Kapranose. Opět.
28 září 2006
God bless her
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
ach! to je ale fotka :-)
jojo, z britskýho Esquire, ale našla jsem ješté i lepší :))
ukaaaaaž :-))
god bless your poor cat.
...
ale ten kapranos mě už vážně rozčiluje. co občas někam fouknout albarna nebo třeba i toho starýho dobrýho mladýho obersta?
sorry Ludvo, ale tvoje fotky nemám...
moje fotky vem čert, spíš už se pomalu začínám děsit, že kapra-nose jednou potkám v brně v tramvaji;)
ludovico: až se tak stane, dej mi vědět!
Okomentovat