MMVI - 2006

Na konci každýho roku bilancuju, jakej byl. Vždycky se zarazím na slově ZÁSADNÍ nebo PŘELOMOVEJ, je to už tak čtyři roky stejný. A jinak už to nebude. I když se léta měněj, vždycky se stane něco novýho, něco co mě změní, co mě někam posune. Před dvěma lety jsem poprvý začala chodit na koncerty, loni jsem se snad konečně víc osamostatnila...a letos jsem se opíjela, užívala si na maximum a potkala mraky novejch lidí, bez kterejch už to dneska nejde. Určitě jsem změnila životní styl, ani nepočítám změny vnější. A ve škole mě to konečně někdy docela baví.
No a nějaký jednoduchý žebříčky...

Nej. koncerty:

• všechny Pavilon M2, především ten poslední rozlučkovej na Tesle
• Goro v Kolíně
• Franz Ferdinand v Praze
• Khoiba na Kuňce
• Mono, C, WCCC v Akropoli

Nej. akce: marno vypisovat, je jich spoustu, ale nechť v našich srdcích nikdy nezemřou vzpomínky na letní gardenparty u Kubíka!

+ podrobné noční prozkoumávání krás našeho městečka s Woo a Sony v podroušeném stavu ("Hej, ještě dojdem do Zababy pro Frankovku", "Já jsem se zakopla", "Provokoval mě dohou") + ještě pár akcí, které je ale lepší nezveřejňovat

Závislost roku: rum

Amatér roku: můj bratr

Můj osobní song roku: PM2 - Your Greatest Day/vlastně všechny od PM2

Hnus roku: Rusko

Citáty roku/pochopí je jen opravdu omezený okruh lidí: - Letos ohňostroj nebude, nemaj sirky-, -Já nežiju jen pro tvoje cd-, -Be heuptel and fly-, -Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?-, -Já mám doma ženskou se psem-,-Takže vy jdete, vy jedete a já jdu na Ještěd-,-My jsme tam měli takovej amplion a čekali jsme, jestli teda dáte tu čtyřku-, -Žádný příšte nebude!-,-Spadne vám tam to dítě a sežere ho surikata!-,................

Skutečnost roku: tenhle blog stojí za starou bačkoru

.....a teď to hlavně všechno zapít. Ať už je neděle!

Nedokážu pochopit....

.....že je v Pardubicích zájem o dvd Khoiby. Neměla jsem se na něj chodit koukat, zakřikla jsem to, grrrrr, pod stromečkem ho zkrátka nenajdu.

(Pozn. 23.12. : Aha, tak už to chápu....tzn. už ho mám doma:)

Ze života slaměné vdovy no.1

Už mi z toho "slaměnovdovectví" šplouchá na maják. Chtělo by to aspoň o týden popohnat čas, začínám dělat voloviny. A nejen já. Naše kočka si to po sobě na záchodě neumí zahrabat a místo toho chodí hrabat misky se žrádlem, máma mi nejspíš k Vánocům koupila parfém za astronomicky vysokou částku (přestože jsem ji varovala, že to je zbytečný). Bratr si umanul, že mu vypadávaj vlasy (není to pravda, jen jednou ráno na polštáři objevil pár štětin) a teď si každej tejden kupuje nějakej novej šampón nebo vodičku a k tomu šmíruje vlasy a hřebeny všech okolo, třeba kontroluje, kolik vlasů po mě večer zůstává ve vaně.
A já jsem se vykašlala na protiklady a geniálně jsem skloubila svoje skoro až princeznovský myspace Navy blue and Polka dots background s uřvaným, dvoumetrovým a klátícím se Florianem a těma dalšíma paštikářema z Vídně. Well, I'm looking for a New Year's Eve party. Je me fais une fete de Sylvestre.

Kdo je ta holka na baru? No já nevim, ale je mi nějaká povědomá...

Je špatný chovat naprostou averzi k Rusku? Ke všemu ruskýmu? K vodce, k azbuce, k Rusům, k Ruskám? Vím, že v tom nejsem sama. Každopádně já v sobě tuhle nesnášenlivost chovám a ne jen proto, že je sobota v noci, kdy mám takovou zvláštní náladu. Ne, já ne že bych ten alkoholickej národ nenáviděla, já se jim směju. Klasickej záběr z Ruska: vesničani v beranicích, co pijou vodku z půllitrů, nechodili do školy, tak jsou negramotný (dobře, tak aspoň omezený jsou určitě) a každej druhej má ve tváři výraz jako vrah. Nejdivnější a nejunikátnější národ na světě. A když už to jednou vypadalo, že mi možná Rusáci přestanou tak moc vadit, narazila jsem na pitomečka, co na nás tou svou hatmatilkou hulákal, že do lůžkovýho vozu nemůžeme (+ další, co v Praze v Tescu na Národní rozflákal všechny lahváče u pokladny). Za tuto "lásku" může jedna konkrétní osoba. A taky 6. leden, pitomej 6. leden, kterej všechno převrátil. Ten den, kterej se mi z hlavy nikdy nevymaže. Ten večer, kdy se mi poprvé za 16 a půl roků života zhroutilo všechno, hlavně iluze. Do toho hráli Kenzari's Middle Kata, vůbec jsem si je neužila a navíc nějakej chytrák navolil do jukeboxu Pyramid Song od Radiohead - snad aby mi bylo ještě hůř. A bohužel se mi všechno neustále vrací, i ty nejmenší detaily. I přesto, že je po všem.
Takže tohle je vlastně taková odpověď na možnou otázku "Váš nejhorší životní zážitek", kdy jsem postupovala od obecnýho ke konkrétnímu.

Příští týden se začne psát kapitola "Život slaměné vdovy".

Nevím, viď

Byl to geniální večer po všech stránkách. Žižkov, kterej má vždycky tak zvláštní atmosféru, vyprodaná Akropole a lidi, který jsem po dlouhý době zase ráda viděla. Všechno skvěle začali Belgičani White Circle Crime Club, konečně jsem si užila naživo C a vše dovršili Mono. Od rychlýho podupávání si nohou po husí kůži. Bavily mě všechny tři kapely a
The flames beyond the cold mountain byla tou nejlepší a nejdůstojnější tečkou. To už i ta husí kůže byla málo. A za pár hodin hurá do školy.

Dneska!

.....dokonce jsem ani nemohla spát klasicky do jedenácti, jak je mým zvykem - tak moc se těším....

Escape

Dneska ráno jsem utekla před minulostí. Doslova. Průměrný, nudný a stereotypní ráno bylo přerušeno nečekanou srážkou se ztělesněným dřívějškem. Možná jsem se k tomu měla postavit statečně a čelem, ale ta část mozku, co má tohle na starosti, měla zrovna přestávku. S děsem v očích a ve tváři jsem ZBABĚLE utekla. Myslím, že takhle rychlej útěk pardubický nádraží nezažilo od doby, kdy tam policie naposledy honila bezdomovce. A právě úprk bylo vlastně to nejlepší řešení. Anebo jsem jen pouhej srab. Kdo ví, spíš ano, vždyť jsem přece ten odpad, co má pořád štěstí s měkkým i, málo trpí a má všehovšudy jen dva démony (a jeden z toho je rum) . Nemluvě o plamenech čí dokonce o plamíncích.

Dobrý den.....máte jablko?

Minulý týden na Klídku bylo dobře, o tom žádná. Tremolo, opilý Ludvík, 2Singles, Gregorz Brzenkrzenkrzeksieszewicz, potencionální vražda na rychlodráze, průšvihář Vojta a přísný nealkoholický režim mě bavili. Ale úplně nejvíc mě bavilo DVD Liars, už poněkolikáté zhlédnuté. A zarývalo se mi do hlavy víc a víc, i když jsem si zrovna nelegálně lila rum do čaje.
Včera v Chocni se do mě zažrala "osobní krize", jak jsem ji po 4 rumech nazvala, která se projevovala zhoršeným vnímáním a koordinací, útěkem někam k obchodu Vše za 39 a úkrytem pod stolem. Chovala jsem se jak pitomec a bohužel to odnesl ten poslední, s kým bych chtěla mít spory. Je mi to líto, no.

V Indii se narodila holčička s osmi končetinama.
A nám v Pardubicích včera otevřeli C&A a rázem vypuklo davový šilenství.

Woo je vyloučena z této "soutěže"

Pro TV maniaky: Schválně, odkud znáte TENHLE song? Napovím: jedna televizní reklama, rok ji nedávali, nedávno jsem ji opět zahlédla a zase v listopadu, jako loni.
(nikdy bych nečekala, že mě tolik dostane něco z reklamy)

No! It's BICYCLE REPAIR MAN!

Co mě z Monty Pythonů snad kdy nejvíc pobavilo:

• Deja vu
• Správkař kol
• Mlékař

Došly mi nápady k nadpisům

Citát: "Víš Ivo, že jseš výjimečná osoba? Ty to táhneš s dvěma chlapci najednou a ještě to klidně přiznáš! Přitom všichni vědí, že mezi vámi jde jen o brutální a perverzní sex!"....mám pozorné spolužáky, haha. Vůbec, ve škole mě to poprvé za dva a čtvrt roku baví...Možná, že mě to bavilo i dřív, ale neuvědomovala jsem si to. Všichni lidi ze třídy mi najednou nějak sedli a cítím se tam dobře. Samotná výuka je na nic/taky ty výsledky letos za nic nestojej (muž, co si říká můj otec: "No jo, jen si choď takhle pozdě domů, ještě tři měsíce můžeš, pak přineseš ty dvě čtyřky a budeš každej den v pět doma!"). Ale díky zábavě, co si tam všichni užijem, bych to za nic nevyměnila. No a profesoří, persona vedle persony, bez těch by to taky nebylo ono. Pořád se teď řeší, kdo kam půjde na vejšku/ono už je opravdu na čase se rozhodnout. Mám svoje tipy, ale nějak očekávám, že se vyplní proroctví mojí rodiny a já skončím v Hradci na PdF, nevím, nevím.

Plánuju:

• zítra 11.11.- Klídek v Hradci - Hůča, zákaz chlastu
• 16.11.- Jakuzis Attempt, Kurhauz + prej i Fetch! voe - Choceň, Pod Kaštany/prej ultra levná hospoda
• 26.11. - Mono, C, White Circle Crime Club v Paláci Akropolis
• 7.12. - Khoiba/Roxy (nechci si napodruhý v Roxy udělat ostudu)!!!

Tohle je celkem pozitivní post, ostatně i pozitivní myšlenky u mě vedou na plný čáře, přebíjejí tu občasnou lítost a nostalgii. Jak by napsali Hathor a Arizel ve svých nejslavnějších dobách: pořád se nám po něčem stýská, tak je to i se mnou. Minulost mě pořád dostihuje a to mě nutí vzpomínat. V konečný fázi je mi skoro do breku, jak bych chtěla zase být na onom místě s určitými lidmi, bezstarostně se zchlastávat, běhat pro nejdražší krabičák v okolí na benzínku a hulákat na Petru, že jsem v trávě ztratila boty. No ale to nejde, já vím.

++*++*++*++

Prosím, ať je to jen sen a já se co nejrychleji probudím. Ať se vrátí čas, ať je všechno jinak. Mohla to být všechno jen hra, ale legrace už dávno skončila. Prožívám nejhorší období svýho života. A když už se to konečně zdá být všechno relativně ok a udělám definitivní a důležitý rozhodnutí, další týden mi přichystá další a ještě krutější past. Jsem v koncích a nevím, jak dál, bohužel. Nejhorší je fakt, že toto sama neovlivním. Někdo si přeje, abych nebyla nikdy šťastná. Ale já mám na to právo jako každej jinej, sakra. Tak proč??? Nechápu to.

Vojto, můžu se s tebou vyfotit?

Tak je to přesně rok. Neuvěřitelné. Pamatuju si to jako dnes, co jsem měla na sobě, co jsem si tenkrát koupila na nádraží, že Lenka přijela s novou ofinou a v červeným svetru, co měla Petra v plánu, že koncert Khoiby ve Žluťáku byl super, že se mě nějaká slečná na záchodě ptala, jestli nechci pomoct, zkrátka snad každou minutu. Ale byl to strašně divnej večer, kdy jsem měla tendence odtamtud kolikrát utýct, brečet, křičet, ale dodnes plně nechápu proč. Ať už to ale tehdy bylo jakkoliv, důležitý je, jak to je dneska. Když jsem si s oním člověkem, s kterým jsem se 27.října 2005 seznámila, podala ruku, bylo to tak podivně zvláštní.
Nebojím se říct, že to bylo jedno z těch životních setkání. Jeden člověk vám skutečně od základů může změnit život a úplně ho převrátit, zatemnit vám mozek, ukázat spoustu novýho, zapomenout na starý. Já teď a já před rokem jsou dvě různý a nesrovnatelný osoby. Tehdy bych si koupila colu, teď rum nebo víno. Nenosila jsem sukně, teď ano. Poslouchala jsem pofidérní kapely. A není to jen o takovýchto maličkostech. Nezmůžu se na nic víc než na velké a upřímné děkuju.

Pozn.: Jasně, Ramenáči, s tebou taky slavím rok!
Pozn.: Všichni se napakujte zásobama a vzhůru do zákrytů. Bude válka, třetí světová nebo dívčí, to se ještě uvidí.

HK_Tesla, Pavilon M2_Pavilon M2_21.10.2006

Vím, že to teď budou mít na blogu všichni, ale já musím taky. To, co se dělo včera na Tesle v Hradci, bylo prozatimním vyvrcholením mého hudebního a kulturního života, citovou bouří, něčím nepopsatelným. Poslední koncert Pavilon M2 se Zbyňkem a asi na dlouhou dobu vůbec. Pár návštěvníkům po vystoupení-včetně mě-nezbývalo nic jiného něž půl hodiny mlčet a čumět s otevřenou pusou před sebe. A navíc když zahráli hned na začátek Under the Hoofs a taky Your greatest day, že jo. Včerejšek ve mně zůstane na spoustu let zarytý a na návrat PM2 budu klidně čekat ještě víc let. Děkuju, děkuju, skláním poklonu a vyslovuji neskonalý obdiv.

A kdybys třeba chtěla večer někam jít, vem si pláštěnku, bude pršet

Drazí, určitě si zajděte do kina na Grandhotel. Nejsou to Samotáři, není to Jedna ruka netleská - a právě proto doporučuju. Když už ne ten děj, prostředí Ještědu vás dostane, stejně jako mě.



A jinak jsem "prožila" první vernisáž v životě ( miluji Staroměstské náměstí a kněze, kteří mě táhnou do auta a zvou na faru), začala nakupovat na zimu, skoro propadám z chemie a marně jsem čekala na Ligera, který se nakonec ale nedostavil, protože si spletl Pardubice s Berlínem.
A už za pár chvil razím do HK na na dlouhou dobu poslední koncert Pavilon M2, moc se těším, dojem nebudu mít zkažen alkoholem, protože to, co se dělo včera večer/v noci venku a později u mě v pokoji zajistilo mou abstinenci. Fuj. A pak že nežiju kulturně.

No a ještě jednu reklamu sem hodím. S tím souvisí mé srdečné přání pro slečnu, která je sestřenicí největšího zloděje v okolí, ať ti to vyjde, drahá.

It's just a game of love

Bolí to, když se máte s někým rozloučit. Ale ne proto, že někam odjíždí, ta dotyčná osoba je stále ve vaší blízkosti. Před pár měsíci jsem chtěla všechno změnit, chtěla jsem, ne jen z trucu, věřila jsem tomu. I přes pár hluchých a bolestivých chvil jsem to dokázala (my jsme to dokázali), ale minulost vás dostihne vždycky a rozum najednou zůstane mraky mil za vámi. Nastupuje srdce a tomu neporučíte. A proto jsem teď v situaci, v jaký jsem. Dělám tlustou čáru za miliónem pěknejch věcí. Ale stejně se mi to v srdci uhnízdilo. Doufám, že mě fakt, že jsem strašně ublížila člověku, kterýho si neuvěřitelně vážím, nebude pronásledovat napořád. No a taky to, že jsem ztratila kontakt s dalšíma super lidma. Teď jsem byla nejmíň 14 dní ulhaná a bezcitná svině a to mám za to.
Teď věřím něčemu, co rok procházelo ohromnýma překážkama, stálo to mnoho obětí a právě proto je to tak silný. Doufám. Vždyť právě tomuhle jsem věnovala celejch 12 měsíců svýho života. A srdce zase vítězí.

A v tomhle songu je to pro mě všechno schovaný. Neptejte se co. Zkrátka všechno.

Goro - Reiko

Nevím

Beseda s Radkem Hanykoviczem, s tím, který byl odsouzen v Thajsku za pašeráctví drog a poté po zkrácení trestu převezen do ČR. Velmi sugestivní vyprávění životního příběhu bez happy endu a s poučením.

Naučit se Splav od Šrámka a všechny kosti v těle latinsky.

Ždímání kapesníčků na posledním koncertě Pavilon M2 se odkládá na 21. října do Pavilonu M2.

Setkání s Míšou N. a jejími 30 houskami na grilování po letech. Dva a půl roku jsme spolu neprohodily ani slovo a přitom jsme spolu vycházely v dobrém celých devět školních let. A tak to bylo hodně zvláštní, Míša z hovoru vyvodila jen jediný závěr - že jsem pořád tak stejně praštěná. Když už jsem u tý praštěnosti, proč se většina "mužů" tváří, jako že právě "ženy" s takovýmto druhem postižení nemají v lásce?? Nechápu (čau Cow-bitchi).

Květiny. Pět žlutých růží a jenom pro mě. Před dveřmi bytu.
Konec klidu.
Otázka: jaký šampón používáš?
Křik, silné emoce, naléhání. Omluvy, VINA. Úleva.
Srdce ve zmatku a na miliardu kusů, nejistota, co dál....? A přitom tak neuvěřitelné jistoty, ale strach je vyslovit.

Můj poslední týden. Náš první měsíc, Ondro.

Má bible pro uplynulý týden.....

...... Battle, hlavně díky za Battle. Symbolizuje jedno naprosto šílený období mojí existence.

Spadne vám tam to dítě a sežerou ho surikaty!

Vydali jsme se do Prahy do ZOO ( v so, po o, s Woo). Kdo s námi nebyl prohloupil, byl to bezchybný den a ještě teď mě bolí břicho z toho smíchu. Petra dlouhé hodiny hrála těhotenství a lidi jí to sežrali, víc času než obdivováním zvěře všeho druhu jsme trávili posedáváním na každé druhé lavičce nebo řáděním na skluzavce. Ta trójská zahrada je do detailu promyšlená, dokonalá, připadalo mi to vše na svém místě a tímto skládám poklonu všem pracovníkům, kteří do tohoto místa vkládají své úsilí.
Hitparáda nejlepších, nejhezčích, nejroztomilejších a nejobdivovanějších zvířat, co jsem viděla:

• lední medvěd
• panda červená
• kotulové (takový malý vlezlý opice)
• tučňáci
• surikaty (hrdinky budoucích béčkových hororů - viz foto)
• Ondra a Filip, Dan a Dvoumetrák
• prase

Červeno-černé pruhované rukavice z H&M mě pořád hryžou v hlavě. Návrat do reálného života bývá vždycky těžký. A navíc jsem se probudila s takovou blbou náladou, že to hned někdo odnesl, i když mi to teď je hodně líto. Zase se bojím příštích dní a mám k tomu oprávněný důvod.