Blog spinká. Nadlouho. Hahaha

(P.S. Dneska dělám sousedům pěknou diskotéku a zítra jedu na Sedmičku. Poprvý v životě.)

Neskutečné!!!

The Killers na Rock for People

Dvacet kilometrů od mýho baráku!!! Začátkem července!
Geniální!!!

Nejsem zas taková bezcitná potvora. Umí mě hodně věcí zlomit. Říkala jsem si, jak je to poslední dobou všechno super, nejen pro mě, ale taky pro moje kamarády. Něco ve smyslu jako že mají všichni někoho vedle sebe, že se nikdo s nikým nehádá, že to všechno všem jde. Umí mě dojmout cizí story. A nevím, jestli jsem se třeba dneska nějak divně vyspala, ale jsem totálně naměkko. Šla bych se hned teď opít, na počest těch dvou, kterým upřímně přeju, ať jim to dobře dopadne. Tak se teď bojím koukat dopředu a koukat do budoucnosti, co se zase kde pose*e.....

A byli byste hodní, kdybyste mě domluvili rande s Fantomasem, protože ta jeho tajemnost je neskutečně rajcovní, navíc mi chybí mužská blízkost... A vůbec, Paříž v době Fantomase, to je doba, kdy bych chtěla žít.

Rosice? Cooo? To je pěkný území....

I když nejsem filmovej odborník a maniak, občas si vyhlídnu nějakej dobrej film. Ve čtvrtek večer na čt2 dávali v rámci cyklu Prokleté mládí novozélandskej film Déšť. Strašně se mi líbil, i když jsem posledních 20 minut propásla, protože přišel domů táta a koukal se na nějaký svoje kraviny... Hlavní postavou byla holka, která prožívá vrchol puberty a právě během dovolený si usmyslela, že už nechce bejt jen ta malá slušňačka, zvlášť když musí pořád hlídat malýho bratra, kolem sebe vidí matku alkoholičku, co navíc ještě podvádí tátu...O závěr jsem přišla, ale domyslela jsem si, že ztratila nevinnost s tím největším sukničkářem z pobřeží. Bylo to fakt dobře zpracovaný a to prostředí i hudba ještě víc umocnily fakt dobrej pocit, kterej jsem z toho filmu měla.
Když už jsem u těch filmů, jsem na sebe naštvaná, že jsem nějak zapomněla se minulý pondělí koukat na Teď už jsi velký chlapec od Coppoly, grrr.

Tenhle tejden jsem si zahrála na třídní rebelku tím, že jsem zamítla všechny třídní výlety, protože tu chci být na svoje osmnáctiny. Navíc jet na Slovensko se třídou do Tater a na túry nebo snad dokonce na vodáckej kurz...To fakt není pro mě. Já tu chci v červnu bejt...

A včera jsme dodatečně oslavovali osmnáctiny slečny Woo. Jako jediná, kdo na to prakticky neměl právo jsem se opila, dělala ostudu, uzavřela mír, kterej je ale už prej dávno uzavřenej. A hlavně, Antimultivitamín není jenom fiktivní postava stvořená ve snech, on opravdu existuje!!! Pokračuju ve tradici pátek=sukně, což je vzhledem k moji ženskosti přinejmenším obdivuhodný! Jaro bude plný sukní!

Naušnice, kousni si

Asi začnu víc chodit na plesy, ale bohužel jsem na to přišla skoro na konci plesový sezóny. Jak já jsem odmítala jít na maturiťák našeho gymplu. Jak jsem se bránila. Jak mě přemlouvali. Nakonec jsem si i koupila i boty a se Simonkou jsme vyrazily. Bála jsem se, že se tam budu nudit a nikdo si mě nebude všímat, naštěstí se to nevyplnilo. Božkov splnil svou úlohu a rozjel celý večer. Ve dvě hodiny ráno jsem byla opilá, ale šťastná, obklopena lidma, se kterýma mi bylo oproti ve škole výborně. Vlastně jsem přišla na to, že mám ve třídě některý lidi fakt skvělý, jenomže na to bohužel přícházím až v době, kdy za rok a kousek se s nima budu muset rozloučit. Na plese bylo snad půl národa, svědčí o tom i sms od Tomáše při vrcholu večera, se kterým jsem prožila románek v 9.třídě (ta zpráva zněla "Nespi"). Bylo to geniální, jen se trochu bojím jít v pondělí do školy, hehe.

Za rok mě to čeká osobně, šaty, podpatky, šílenej účes, jistě neotřelý nástup a jiné výjimečnosti, nezapomeňte se přijít podívat, já se po včerejšku už dost těším.

Jinak tenhle týden jsem si připomněla starý dobrý Roe-Deer s Emou a Filipem, omílala jsem dokola Everforever a Aquaparty a proklínala sama sebe. Že jsem v době jejich existence neviděla žádnej koncert, protože jsme s Woo místo toho špehovaly hokejisty.

He's too sexy for his jeans

Nejhezčí pardubický nohy / vyfoceny nejvyšším pardubickým mužem

Nechci

Nenávidím dodávky. Nesnáším je. Do jedný bych je všechny vymýtila. Nebudou dodávky, nebudou řidiči-a to je to, o co mi jde.
Už nebudu hrát, že mi to je jedno. Mně to jedno NENÍ. Další podobný prázdniny nepřežiju.
(září 2006: "Ty mi nevěříš, že se dokážu změnit?" - tak jestli tohle je ta avizovaná změna, říkejte mi slečna Naivní)
Už pár hodin poslouchám jen to nejdepresivnější a nejpesimičtější, občas ukápne nějaká ta slza, navíc bych se měla učit...Nesnáším školu. Všichni jsou někde pryč. Všem je dobře a já...?
A ten nápis před mým barákem na zemi odpovídá tomu, co bych tam teď nejradši zvěčnila sama.

Předzvěst nových Air

"Ta Ivaví podle mě úplný hovno"

Mám za sebou tak geniální "KALBU", že o ní musím napsat alespoň takhle krátce....

P.S. Nad Tatrou se blýská a já mám v sobě i teď ještě pár promile. Jo, a už jsme odhalili toho devianta z Proseka...

Nechci tím přímo říct, že byl blázen, ale jistá vykolejenost tam byla markantní

Vysvědčení - pět trojek a pět jedniček - a něco mezi tím. A teď jsou prázdniny. Snažím se zahnat myšlenky na to, že to budou ty nejpitomější jarňáky vůbec. Zase jsem tu zůstala sama.
Zato minulej víkend stál opravdu za to. Skoro tři dny strávený s Loser Superhero, Pardubice+Kolín+Praha. I když jsem těm španělskejm hovadům občas měla sto chutí jednu ubalit, nakonec jsem se udržela a teď se mi po tom všem hodně stejská. Kuřbuřti jedni.

Poslední týden je i ve znamení poslechu geniálních Grizzly Bear a snad ještě geniálnějších Cult of Luna. Když v páteční večer mířila dodávka se šesti losery ke Kolínu, seznámila jsem se se skladbou Dim poprvý a celých 12 minut, co trvá, jsem seděla přikovaná k sedačce a mlčela jsem.

Prázdniny budu trávit i sledováním Monty Python's Flying Circus (včera jsem stihla tři díly s Hilterem a zajímavým mužem, co umí přenést chřipku na kočku).

A hlavně v pondělí, v pondělí nás s děvčaty čeká Praha, budu dělat trapku, ale hrozně se těším. Přála bych si, aby se v blízkosti Roxy v pondělí v noci pohyboval alespoň jeden kněz...Mnou v opilosti vyslovená věta: "Já chci vidět Sunflower Caravan" se tedy stane skutečností, hurá.

A já nebudu sedět doma, nebudu!

A na závěr, snad pro zasmání, ta nejmilejší hosteska z McDonalds ( a ty její vtipné hlášky... "a já myslela, že chodíš s tím z Rosic" nebo "no jo, Ivano, ty jedna veveřice!").

Horečky a Španělé

Haha, tak jsem rok nebyla nemocná a říkala jsem to tak dlouho, až jsem jednoho dne po škole pěkně lehla a na pár dní se nezvedla. V sobotu ráno, když mi bylo nejhůř a měla jsem skoro čtyřicítky, jsem se asi po pěti letech koukala na Eso. Bylo to výživné, a kupodivu byl Mareš lepší než Bouček o půl hodiny později na Primě v T-Music. Jo, tohle hodnoceni odpovídá tomu blouznění z horečky. Ovšem poměrně brzy jsem se všemi nemocemi bravurně propotila a jako ta nejhorší dcera budu dnes lhát vlastnímu otci, že se jdu ptát do školy co a jak, haha.
A ještě budu těch pár dní nechávat otce v domnění, že budu mít na pololetí čtyřky, on už má určitě připravenou řeč, kterou zahájí moje domácí vězení...až najednou zjistí, že já vlastně žádnou dostatečnou nemám. Nečekám, že mě pochválí, to on neudělal nikdy ani z donucení.

Protože kdybych dostala domácí vězení, nemohla bych na kloudnou akci do Kolína! Už tenhle pátek 26.1. ve Pharau se vrací téměř na místo činu LOSER SUPERHERO (a to jsou Španělé, co maj toho nejlepšího řidiče na světě, kterej na požádání umí vyplivnout i pár ruskejch slov a ještě se jim bude půl hodiny tlemit, já ne). Zahrají ještě The Mood, Plastica a Ellayne. Navštěvníky (návštěvnice) bych asi nejlíp nalákala fotkou Juliena se zaříznutejma slipama (ten vlevo bez zaječí hlavy), ale on to děla prej docela často, tak se dočkáme možná i v Kolíně.

Iva-problemo-cigareto-citrone-prase / hymna+K.Gott minutu před půlnocí

Ještě k Silvestru. Jediná fotka, která se ke mně z oslavy dostala. Kupodivu : žádnej Rakušák. Ani Rusák. Netuším, z jaký doby je. Nevím, jestli jsem právě střízlivá. A hlavně mi prosím, vy, co jste u toho byli, objasněte, co to tam Tomáš s Mtym dělaj a co je na tom tak k smíchu.
(dodatečně moc děkuju všem, kteří tento večíreček uskutečnili a zúčastnili se ho)

Pozor, za chvíli si pro vás přijde...... http://www.youtube.com/watch?v=-mriUz46QSU
...a ani v Rusku vás to nemine, hahahahaha! http://www.youtube.com/watch?v=dXrSGixIWNc

They only want you when you're seventeen

Pátek večer, pryč jsou loňský časy (mám dojem, že přesně před rokem jsem šla naprosto opilá do Ponorky na Prostitutes a na kapelu velkohlavýho a velkohubýho Plisky), žádný alkohol párty-ach jo-a přesto, poslední dobou se mám fakt fajn. Zklidnění. Pohoda (školu nepočítám).
Hlavní třídní události uplynulýho týdne:
Mirek i přes svůj dvouletej vztah se Sandrou řeší, že ho Renata nechce, i když je bohatej, umí "čajovat", omezuje tuky, pečuje o sebe a má hodinky za 80 tisíc.
Iveta (taková, no, ehm, prostě masterhardcore Iveta) se povznesla pár metrů nad nás, když tím svým hlasem a přirozeným smíchem jen tak mezi řěčí prohlásila: "No já jsem šťastně zadaná, víš co". Jo, my víme. Den předtím se hystericky rozbulela u tabule, protože nechtěla pětku z dějepisu na vysvědčení a taky brečela, když měla skakát přes kozu.
V pondělí bude velká mléčná kalba (zákys+jogurty+mykyška+mléko+kefír+mléčná čokoláda...)
Byla jsem zařazena do výkonostní skupiny B tělesné výchovy, čímž mi pí.uč. chtěla nevinně ukázat, že jsem úplně chromá, ale snažím se.

No prostě žádný závratný novinky, až vlastně na jednu, tu nejzásadnější, že už ZASE odjel Jakub. Ale protentokrát tenhle post nebude dalším pokračováním cyklu Život slaměné vdovy, tentokrát můžu říct, že to tu "sama" zvládám docela v pohodě. Jenom ten první večer je vždycky nejhorší. No i když vlastně....

A náladu všech zimních, tichých a komorních večerů mi každý rok naladí

No matter gay or grim
it's those tiny little sparks
daily life that makes me
forget my wounded heart
It doesn't matter when
it may rain or it may shine
blurred memories of us
come back from time to time.


(spolu s Eple nepřekonaná)

Jsou tu mezi námi

Ahojky, vim ze si asi reknes ze jdu na to moc zhurta, ale mam rad uprimnost, pokousim se najit touto cestou nejakou slecnu ktera ma rada sex a rada by zkusila nezavazny vztah s jednim 24 letym sympatakem z Pardubic, je to asi trochu absurdni ale clovek nikdy nevi na koho muze narazit,kdyz mi uprimne odpovis budu rad,predem dik P.

Jasně, brouku, odpovím upřímně. Časem.

MMVI - 2006

Na konci každýho roku bilancuju, jakej byl. Vždycky se zarazím na slově ZÁSADNÍ nebo PŘELOMOVEJ, je to už tak čtyři roky stejný. A jinak už to nebude. I když se léta měněj, vždycky se stane něco novýho, něco co mě změní, co mě někam posune. Před dvěma lety jsem poprvý začala chodit na koncerty, loni jsem se snad konečně víc osamostatnila...a letos jsem se opíjela, užívala si na maximum a potkala mraky novejch lidí, bez kterejch už to dneska nejde. Určitě jsem změnila životní styl, ani nepočítám změny vnější. A ve škole mě to konečně někdy docela baví.
No a nějaký jednoduchý žebříčky...

Nej. koncerty:

• všechny Pavilon M2, především ten poslední rozlučkovej na Tesle
• Goro v Kolíně
• Franz Ferdinand v Praze
• Khoiba na Kuňce
• Mono, C, WCCC v Akropoli

Nej. akce: marno vypisovat, je jich spoustu, ale nechť v našich srdcích nikdy nezemřou vzpomínky na letní gardenparty u Kubíka!

+ podrobné noční prozkoumávání krás našeho městečka s Woo a Sony v podroušeném stavu ("Hej, ještě dojdem do Zababy pro Frankovku", "Já jsem se zakopla", "Provokoval mě dohou") + ještě pár akcí, které je ale lepší nezveřejňovat

Závislost roku: rum

Amatér roku: můj bratr

Můj osobní song roku: PM2 - Your Greatest Day/vlastně všechny od PM2

Hnus roku: Rusko

Citáty roku/pochopí je jen opravdu omezený okruh lidí: - Letos ohňostroj nebude, nemaj sirky-, -Já nežiju jen pro tvoje cd-, -Be heuptel and fly-, -Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?-, -Já mám doma ženskou se psem-,-Takže vy jdete, vy jedete a já jdu na Ještěd-,-My jsme tam měli takovej amplion a čekali jsme, jestli teda dáte tu čtyřku-, -Žádný příšte nebude!-,-Spadne vám tam to dítě a sežere ho surikata!-,................

Skutečnost roku: tenhle blog stojí za starou bačkoru

.....a teď to hlavně všechno zapít. Ať už je neděle!

Nedokážu pochopit....

.....že je v Pardubicích zájem o dvd Khoiby. Neměla jsem se na něj chodit koukat, zakřikla jsem to, grrrrr, pod stromečkem ho zkrátka nenajdu.

(Pozn. 23.12. : Aha, tak už to chápu....tzn. už ho mám doma:)

Ze života slaměné vdovy no.1

Už mi z toho "slaměnovdovectví" šplouchá na maják. Chtělo by to aspoň o týden popohnat čas, začínám dělat voloviny. A nejen já. Naše kočka si to po sobě na záchodě neumí zahrabat a místo toho chodí hrabat misky se žrádlem, máma mi nejspíš k Vánocům koupila parfém za astronomicky vysokou částku (přestože jsem ji varovala, že to je zbytečný). Bratr si umanul, že mu vypadávaj vlasy (není to pravda, jen jednou ráno na polštáři objevil pár štětin) a teď si každej tejden kupuje nějakej novej šampón nebo vodičku a k tomu šmíruje vlasy a hřebeny všech okolo, třeba kontroluje, kolik vlasů po mě večer zůstává ve vaně.
A já jsem se vykašlala na protiklady a geniálně jsem skloubila svoje skoro až princeznovský myspace Navy blue and Polka dots background s uřvaným, dvoumetrovým a klátícím se Florianem a těma dalšíma paštikářema z Vídně. Well, I'm looking for a New Year's Eve party. Je me fais une fete de Sylvestre.

Kdo je ta holka na baru? No já nevim, ale je mi nějaká povědomá...

Je špatný chovat naprostou averzi k Rusku? Ke všemu ruskýmu? K vodce, k azbuce, k Rusům, k Ruskám? Vím, že v tom nejsem sama. Každopádně já v sobě tuhle nesnášenlivost chovám a ne jen proto, že je sobota v noci, kdy mám takovou zvláštní náladu. Ne, já ne že bych ten alkoholickej národ nenáviděla, já se jim směju. Klasickej záběr z Ruska: vesničani v beranicích, co pijou vodku z půllitrů, nechodili do školy, tak jsou negramotný (dobře, tak aspoň omezený jsou určitě) a každej druhej má ve tváři výraz jako vrah. Nejdivnější a nejunikátnější národ na světě. A když už to jednou vypadalo, že mi možná Rusáci přestanou tak moc vadit, narazila jsem na pitomečka, co na nás tou svou hatmatilkou hulákal, že do lůžkovýho vozu nemůžeme (+ další, co v Praze v Tescu na Národní rozflákal všechny lahváče u pokladny). Za tuto "lásku" může jedna konkrétní osoba. A taky 6. leden, pitomej 6. leden, kterej všechno převrátil. Ten den, kterej se mi z hlavy nikdy nevymaže. Ten večer, kdy se mi poprvé za 16 a půl roků života zhroutilo všechno, hlavně iluze. Do toho hráli Kenzari's Middle Kata, vůbec jsem si je neužila a navíc nějakej chytrák navolil do jukeboxu Pyramid Song od Radiohead - snad aby mi bylo ještě hůř. A bohužel se mi všechno neustále vrací, i ty nejmenší detaily. I přesto, že je po všem.
Takže tohle je vlastně taková odpověď na možnou otázku "Váš nejhorší životní zážitek", kdy jsem postupovala od obecnýho ke konkrétnímu.

Příští týden se začne psát kapitola "Život slaměné vdovy".

Nevím, viď

Byl to geniální večer po všech stránkách. Žižkov, kterej má vždycky tak zvláštní atmosféru, vyprodaná Akropole a lidi, který jsem po dlouhý době zase ráda viděla. Všechno skvěle začali Belgičani White Circle Crime Club, konečně jsem si užila naživo C a vše dovršili Mono. Od rychlýho podupávání si nohou po husí kůži. Bavily mě všechny tři kapely a
The flames beyond the cold mountain byla tou nejlepší a nejdůstojnější tečkou. To už i ta husí kůže byla málo. A za pár hodin hurá do školy.