Můj smysl života je pořádný metalový sólíčko.

Dneska jsem si pročítala svůj deníček z let 2001-2003. Nevím, jestli bych ho radši neměla spálit. Každej tejden jsem tam psala o chlapovi, do kterýho jsem se právě platonicky zamilovala. O co hůř, v dalších povedených dílech tohoto soukromého veledíla už používám slovo "milovat" jako na běžícím pásu, myslela jsem to tehdy tak hrozně vážně. Naivka už tehdy, no. To kdybych si ho měla vést i dneska, bylo by tam jen, kde, kdy a s kým jsem se zase zlískala. Ale třeba bych se tomu za pár let opět zasmála nebo to prodala jako svoji autobiografii, hehe.

Pokud byste měl někdo nějakej super tip, kam vypadnout v květnu na víkend nebo aspoň na jeden den, dejte mi vědět, chystáme se Sony takovej "výlet", na všechno se tady vykašleme, sbalíme pár lahví rumu a vrátíme se jako vyměněný.

Z příštího týdne mám strach, nikdo po mě nic nechtějte. Po nocích se budu utápět s tímhle songem od Parenthetical Girls a přes den budu bez nálady.



(P.S. : Hymna léta 2006 ve vizuálním zpracování)

Pojedeš s náma na Fluff?-Nevím.-Vezmeme suchej šampón!-TAK TO JEDU!

Breach - Kollapse / drtí mě už druhej den, myslím tím skladbu Kollapse, která je neuvěřitelná od prvního tónu.
Včera jsem konečně po dvou předem ohlášených dnech přišla domů z prodlouženého večírku. Následoval naprosto nesouměrný dialog mě a mého otce, na jehož závěru mi doporučil, ať se v červnu, až mi bude 18, seberu a odejdu tam, kde je mi líp. Necejtim se jako nějakej průserář, nic jsem neudělala, ostudu rodičům nedělám, školu neflákám a tohle si na mě dovolí...Myslím, že by se hodně divil, kdybych opravdu "odtáhla pryč".
A odešla bych právě tam, kde se sobotní párty konala. Nemá cenu plýtvat superlativy a pochvalami pro Elektročas i Tremolo. Teď zase zažívám prázdno, nudu a učení. Tak 19. května tady: http://instinct.czechcore.cz/img/kill/kill.jpg

Jdu se učit 50 stran literatury.

...a sem si ještě nalepím samolepku Fluff Wheels... (rozjímání nad novým notebookem)

Pár posledních tejdnů se snažím pochopit fenomén Líbimseti.cz. Pořád jsem na to nepřišla. Každopádně se tím bavím, i když mě občas až zamrazí, co tam najdu za lidi a co tam probíraj (a jak je to pod jejich úroveň, proboha). Mrtě moc záplawná holčina hledá čupr kámíka, co hustě plaví.

V úterý jsem byla na sedmičce na Wollongong a Part Chimp. Obě kapely mě hodně bavily, hlavně Part Chimp, stává se ze mě tvrdá holka, zjistila jsem. Bylo tam horko a dost jsem se potila (to je fráze). Pan kytarista byl trochu silnější, tak se potil snad i trochu víc než my všichni. Super křest mých nových superúzkých kalhot. (Tohle je další důkaz mojí neschopnosti napsat taky jednou něco vážně a objektivně zhodnotit nějakou akci, nemám na to prostě)
Ale dnes....večer...hahahaááá, dnes večer mi zase bude skvěle a budu se cítíit jako v alkoholovém oparu obklopená vtipnými lidmi. Kdo se ode mě chce dnes mezi 20:00 až 2:00 něco upřímně dozvědět, nechť mi dá vědět.
Na závěr pár lidí, kterých si opravdu vážím - myslím, že toto foto by mělo vstoupit do dějin.

Pardubice-Trenčín = 269.85 km

Pohoda Festival
( Air! Air! Air!)

Jsem prý ironická až za silnici, pole, cestu, pole a silnici

Vymazala bych Velký pátky z kalendáře. Pátky třináctýho jsou proti těmhle pátkům nic! O tom, co se stalo loni o Velikonocích jsem tu psala někdy v září, co se stalo letos....brrrrrrr. Ještě navíc jsem ztratila kartu na MHD nabitou na 900, naštěstí ji pan řidič linky č. 19 našel a vrátil mi ji. Den jsme zakončili se spoustou polovesnických opilých a vtipných lidí v "Baru u Nafťáka". Takhle jsem se nezasmála snad několik let, tři nový holky v jedný hospodě se starejma štamgastama....Tu mi jeden pocuchal vlasy, jeden mi svěřil tajemství, že už nemá peníze, ale chlastá dál, další nemohl pochopit karabinu na mojí tašce, potom se zase vrátil ten, co mě a Jakuba "hladil" po hlavě....A pořád dokola, pak celá hospoda křikem přivítala "někoho" (to snad ani nebyl člověk), kdo měl účes ala Jágr před 10 lety.... Byl to moc příjemný večer prostě

A teď jsem opět skončila u Pavilon M2. Ok, tak mi ten včerejšek konečně dochází.

(P.S. Chystá se mega velekapela, která nám všem vyrazí dech...!)

Nic v tomto postu není apríl

--Už druhej den podrobně zkoumám pohyby Iana Curtise (tu). Tak už vím, od koho ty taneční křeče Jakub převzal.
--Venku už je teplo, tak se může chlastat venku. To mám radost!
--Výlet do Prahy minulý týden se povedl. Make Believe : The Blow = 1:0. My bez dálniční známky : Celní policie = 1:0!
--Kdo nečte Kill indies, nežije! (killindies.blogspot.com)
--Akce jara : 21. dubna (doma nebude ani lilacova indie máma ani jeho indie táta)
--Pokračování cyklu "Moje oblíbené spolužačky"- dnes zabrousím do vod základní školy.


A nakonec skvělá mp3 od Make Believe, že.

Blog spinká. Nadlouho. Hahaha

(P.S. Dneska dělám sousedům pěknou diskotéku a zítra jedu na Sedmičku. Poprvý v životě.)

Neskutečné!!!

The Killers na Rock for People

Dvacet kilometrů od mýho baráku!!! Začátkem července!
Geniální!!!

Nejsem zas taková bezcitná potvora. Umí mě hodně věcí zlomit. Říkala jsem si, jak je to poslední dobou všechno super, nejen pro mě, ale taky pro moje kamarády. Něco ve smyslu jako že mají všichni někoho vedle sebe, že se nikdo s nikým nehádá, že to všechno všem jde. Umí mě dojmout cizí story. A nevím, jestli jsem se třeba dneska nějak divně vyspala, ale jsem totálně naměkko. Šla bych se hned teď opít, na počest těch dvou, kterým upřímně přeju, ať jim to dobře dopadne. Tak se teď bojím koukat dopředu a koukat do budoucnosti, co se zase kde pose*e.....

A byli byste hodní, kdybyste mě domluvili rande s Fantomasem, protože ta jeho tajemnost je neskutečně rajcovní, navíc mi chybí mužská blízkost... A vůbec, Paříž v době Fantomase, to je doba, kdy bych chtěla žít.

Rosice? Cooo? To je pěkný území....

I když nejsem filmovej odborník a maniak, občas si vyhlídnu nějakej dobrej film. Ve čtvrtek večer na čt2 dávali v rámci cyklu Prokleté mládí novozélandskej film Déšť. Strašně se mi líbil, i když jsem posledních 20 minut propásla, protože přišel domů táta a koukal se na nějaký svoje kraviny... Hlavní postavou byla holka, která prožívá vrchol puberty a právě během dovolený si usmyslela, že už nechce bejt jen ta malá slušňačka, zvlášť když musí pořád hlídat malýho bratra, kolem sebe vidí matku alkoholičku, co navíc ještě podvádí tátu...O závěr jsem přišla, ale domyslela jsem si, že ztratila nevinnost s tím největším sukničkářem z pobřeží. Bylo to fakt dobře zpracovaný a to prostředí i hudba ještě víc umocnily fakt dobrej pocit, kterej jsem z toho filmu měla.
Když už jsem u těch filmů, jsem na sebe naštvaná, že jsem nějak zapomněla se minulý pondělí koukat na Teď už jsi velký chlapec od Coppoly, grrr.

Tenhle tejden jsem si zahrála na třídní rebelku tím, že jsem zamítla všechny třídní výlety, protože tu chci být na svoje osmnáctiny. Navíc jet na Slovensko se třídou do Tater a na túry nebo snad dokonce na vodáckej kurz...To fakt není pro mě. Já tu chci v červnu bejt...

A včera jsme dodatečně oslavovali osmnáctiny slečny Woo. Jako jediná, kdo na to prakticky neměl právo jsem se opila, dělala ostudu, uzavřela mír, kterej je ale už prej dávno uzavřenej. A hlavně, Antimultivitamín není jenom fiktivní postava stvořená ve snech, on opravdu existuje!!! Pokračuju ve tradici pátek=sukně, což je vzhledem k moji ženskosti přinejmenším obdivuhodný! Jaro bude plný sukní!

Naušnice, kousni si

Asi začnu víc chodit na plesy, ale bohužel jsem na to přišla skoro na konci plesový sezóny. Jak já jsem odmítala jít na maturiťák našeho gymplu. Jak jsem se bránila. Jak mě přemlouvali. Nakonec jsem si i koupila i boty a se Simonkou jsme vyrazily. Bála jsem se, že se tam budu nudit a nikdo si mě nebude všímat, naštěstí se to nevyplnilo. Božkov splnil svou úlohu a rozjel celý večer. Ve dvě hodiny ráno jsem byla opilá, ale šťastná, obklopena lidma, se kterýma mi bylo oproti ve škole výborně. Vlastně jsem přišla na to, že mám ve třídě některý lidi fakt skvělý, jenomže na to bohužel přícházím až v době, kdy za rok a kousek se s nima budu muset rozloučit. Na plese bylo snad půl národa, svědčí o tom i sms od Tomáše při vrcholu večera, se kterým jsem prožila románek v 9.třídě (ta zpráva zněla "Nespi"). Bylo to geniální, jen se trochu bojím jít v pondělí do školy, hehe.

Za rok mě to čeká osobně, šaty, podpatky, šílenej účes, jistě neotřelý nástup a jiné výjimečnosti, nezapomeňte se přijít podívat, já se po včerejšku už dost těším.

Jinak tenhle týden jsem si připomněla starý dobrý Roe-Deer s Emou a Filipem, omílala jsem dokola Everforever a Aquaparty a proklínala sama sebe. Že jsem v době jejich existence neviděla žádnej koncert, protože jsme s Woo místo toho špehovaly hokejisty.

He's too sexy for his jeans

Nejhezčí pardubický nohy / vyfoceny nejvyšším pardubickým mužem

Nechci

Nenávidím dodávky. Nesnáším je. Do jedný bych je všechny vymýtila. Nebudou dodávky, nebudou řidiči-a to je to, o co mi jde.
Už nebudu hrát, že mi to je jedno. Mně to jedno NENÍ. Další podobný prázdniny nepřežiju.
(září 2006: "Ty mi nevěříš, že se dokážu změnit?" - tak jestli tohle je ta avizovaná změna, říkejte mi slečna Naivní)
Už pár hodin poslouchám jen to nejdepresivnější a nejpesimičtější, občas ukápne nějaká ta slza, navíc bych se měla učit...Nesnáším školu. Všichni jsou někde pryč. Všem je dobře a já...?
A ten nápis před mým barákem na zemi odpovídá tomu, co bych tam teď nejradši zvěčnila sama.

Předzvěst nových Air

"Ta Ivaví podle mě úplný hovno"

Mám za sebou tak geniální "KALBU", že o ní musím napsat alespoň takhle krátce....

P.S. Nad Tatrou se blýská a já mám v sobě i teď ještě pár promile. Jo, a už jsme odhalili toho devianta z Proseka...

Nechci tím přímo říct, že byl blázen, ale jistá vykolejenost tam byla markantní

Vysvědčení - pět trojek a pět jedniček - a něco mezi tím. A teď jsou prázdniny. Snažím se zahnat myšlenky na to, že to budou ty nejpitomější jarňáky vůbec. Zase jsem tu zůstala sama.
Zato minulej víkend stál opravdu za to. Skoro tři dny strávený s Loser Superhero, Pardubice+Kolín+Praha. I když jsem těm španělskejm hovadům občas měla sto chutí jednu ubalit, nakonec jsem se udržela a teď se mi po tom všem hodně stejská. Kuřbuřti jedni.

Poslední týden je i ve znamení poslechu geniálních Grizzly Bear a snad ještě geniálnějších Cult of Luna. Když v páteční večer mířila dodávka se šesti losery ke Kolínu, seznámila jsem se se skladbou Dim poprvý a celých 12 minut, co trvá, jsem seděla přikovaná k sedačce a mlčela jsem.

Prázdniny budu trávit i sledováním Monty Python's Flying Circus (včera jsem stihla tři díly s Hilterem a zajímavým mužem, co umí přenést chřipku na kočku).

A hlavně v pondělí, v pondělí nás s děvčaty čeká Praha, budu dělat trapku, ale hrozně se těším. Přála bych si, aby se v blízkosti Roxy v pondělí v noci pohyboval alespoň jeden kněz...Mnou v opilosti vyslovená věta: "Já chci vidět Sunflower Caravan" se tedy stane skutečností, hurá.

A já nebudu sedět doma, nebudu!

A na závěr, snad pro zasmání, ta nejmilejší hosteska z McDonalds ( a ty její vtipné hlášky... "a já myslela, že chodíš s tím z Rosic" nebo "no jo, Ivano, ty jedna veveřice!").

Horečky a Španělé

Haha, tak jsem rok nebyla nemocná a říkala jsem to tak dlouho, až jsem jednoho dne po škole pěkně lehla a na pár dní se nezvedla. V sobotu ráno, když mi bylo nejhůř a měla jsem skoro čtyřicítky, jsem se asi po pěti letech koukala na Eso. Bylo to výživné, a kupodivu byl Mareš lepší než Bouček o půl hodiny později na Primě v T-Music. Jo, tohle hodnoceni odpovídá tomu blouznění z horečky. Ovšem poměrně brzy jsem se všemi nemocemi bravurně propotila a jako ta nejhorší dcera budu dnes lhát vlastnímu otci, že se jdu ptát do školy co a jak, haha.
A ještě budu těch pár dní nechávat otce v domnění, že budu mít na pololetí čtyřky, on už má určitě připravenou řeč, kterou zahájí moje domácí vězení...až najednou zjistí, že já vlastně žádnou dostatečnou nemám. Nečekám, že mě pochválí, to on neudělal nikdy ani z donucení.

Protože kdybych dostala domácí vězení, nemohla bych na kloudnou akci do Kolína! Už tenhle pátek 26.1. ve Pharau se vrací téměř na místo činu LOSER SUPERHERO (a to jsou Španělé, co maj toho nejlepšího řidiče na světě, kterej na požádání umí vyplivnout i pár ruskejch slov a ještě se jim bude půl hodiny tlemit, já ne). Zahrají ještě The Mood, Plastica a Ellayne. Navštěvníky (návštěvnice) bych asi nejlíp nalákala fotkou Juliena se zaříznutejma slipama (ten vlevo bez zaječí hlavy), ale on to děla prej docela často, tak se dočkáme možná i v Kolíně.

Iva-problemo-cigareto-citrone-prase / hymna+K.Gott minutu před půlnocí

Ještě k Silvestru. Jediná fotka, která se ke mně z oslavy dostala. Kupodivu : žádnej Rakušák. Ani Rusák. Netuším, z jaký doby je. Nevím, jestli jsem právě střízlivá. A hlavně mi prosím, vy, co jste u toho byli, objasněte, co to tam Tomáš s Mtym dělaj a co je na tom tak k smíchu.
(dodatečně moc děkuju všem, kteří tento večíreček uskutečnili a zúčastnili se ho)

Pozor, za chvíli si pro vás přijde...... http://www.youtube.com/watch?v=-mriUz46QSU
...a ani v Rusku vás to nemine, hahahahaha! http://www.youtube.com/watch?v=dXrSGixIWNc

They only want you when you're seventeen

Pátek večer, pryč jsou loňský časy (mám dojem, že přesně před rokem jsem šla naprosto opilá do Ponorky na Prostitutes a na kapelu velkohlavýho a velkohubýho Plisky), žádný alkohol párty-ach jo-a přesto, poslední dobou se mám fakt fajn. Zklidnění. Pohoda (školu nepočítám).
Hlavní třídní události uplynulýho týdne:
Mirek i přes svůj dvouletej vztah se Sandrou řeší, že ho Renata nechce, i když je bohatej, umí "čajovat", omezuje tuky, pečuje o sebe a má hodinky za 80 tisíc.
Iveta (taková, no, ehm, prostě masterhardcore Iveta) se povznesla pár metrů nad nás, když tím svým hlasem a přirozeným smíchem jen tak mezi řěčí prohlásila: "No já jsem šťastně zadaná, víš co". Jo, my víme. Den předtím se hystericky rozbulela u tabule, protože nechtěla pětku z dějepisu na vysvědčení a taky brečela, když měla skakát přes kozu.
V pondělí bude velká mléčná kalba (zákys+jogurty+mykyška+mléko+kefír+mléčná čokoláda...)
Byla jsem zařazena do výkonostní skupiny B tělesné výchovy, čímž mi pí.uč. chtěla nevinně ukázat, že jsem úplně chromá, ale snažím se.

No prostě žádný závratný novinky, až vlastně na jednu, tu nejzásadnější, že už ZASE odjel Jakub. Ale protentokrát tenhle post nebude dalším pokračováním cyklu Život slaměné vdovy, tentokrát můžu říct, že to tu "sama" zvládám docela v pohodě. Jenom ten první večer je vždycky nejhorší. No i když vlastně....

A náladu všech zimních, tichých a komorních večerů mi každý rok naladí

No matter gay or grim
it's those tiny little sparks
daily life that makes me
forget my wounded heart
It doesn't matter when
it may rain or it may shine
blurred memories of us
come back from time to time.


(spolu s Eple nepřekonaná)