God bless her

Mám důvod ke vzpomínkám na naši nebohou, leč kouzelnou kočku, protože dnes to jsou přesně dva roky od jejího neslavného skonání. Ke konci života už byla natolik nemocná, že to pro ni nejspíš bylo vysvobození. Jela jen na prohlídku k veterináři zabalená v dece...no a zpět domů se vrátila jen ta deka. Bylo jí tehdy 9 roků. Prožila jsem s ní celou základní školu. Nikdy na ni nezapomenu. Byla milá a hodná, ne tak falešná jako většina ostatních koček. Fňuk.

Radši budu místo smutku okukovat Kapranose. Opět.

Den po Velkém Pátku

Toto jsem večer 15. dubna poslouchala pořád a pořád dokola, myslela jsem, že všechno bylo v pohodě, že můj včerejší morální úpadek je zažehnán, ale nebylo tomu tak. To jsem však tehdy nemohla tušit. A do toho mi přišla zpráva, ve které stálo cosi o přešívání a alkoholu. No a jak je to dneska....

Autolux - Asleep At The Trigger

Klídek, pohoda, Boards of Canada

Poslouchám Autolux,
přemýšlím,
vzpomínám.
A přišla jsem jen na to, že mám kolem sebe hrozně fajn lidi. Že soundtrack ke Smrti panen mi je opravdu souzen, že babička kradla dřív z práce krabice fidorek, že musím napsat do školy pitomou úvahu na švihlý téma a že vanilkový Nescafé je naprosto delikátní. A ještě podotknu, že vztahy navázané v trolejbusích samozřejmě nemají žádnou zářivou budoucnost, ale přesto ze mě ta nenávist vůči Cow-bitchovi nevymizela ani po dvou letech. Debil.

Foto pana Rudiše přidávám jen tak, ha. Dokonce i Nebe pod Berlínem jsem četla.

Konečně

čtvrtek 28.9.2006, 13:25, Prima

**** jeden z mých nejoblíbenějších filmových skvostů****

www.paneboze.cz

Tento příspěvek je sice vytvářen v podroušeném stavu, ale chtíč napsat sem něco byl silnější než moje momentální neschopnost, hehe. Omlouvám se za případné chyby, ale třeba mi tohle přijde zítra ráno dobrý.
Minulá sobota v Liberci byla naprosto úžasná po všech stránkách, zejména po té hudební, kdy Pavilon M2 k mému nebohému srdci přirostli snad ještě víc ( to snad už ani nejde ), rozplakali mě, uvedli do jiných světů a divím se, že jsem se domů v pět ráno, kdy řídila nebohá Simonka, vrátila celá, i se svou starou duší, protože to byl neskutečný očistec. A pokud to byl opravdu poslední koncert, tak....Tak odešel kus mě. No vážně. Ale Liberec byl třeba i o ZOO, Hukotovi, Ještědu, opilosti, ne mé, a o rumu a o té milé paní, co nám prodala hrušky (koupeny na mé výslovné přání) a další vitamínové bomby na okraji vozovky za Jičínem, zkrátka bylo to moc moc příjemné odreagování od toho chvílemi pitomého světa tady, včetně hry " myslím věc" a s ní spojené neutuchající otázky : " A bude mi hodně špatně, když to sním? "
Čekám, kdy se konečně zastavím a udělám si alespoň jedno odpoledne sama pro sebe, zatím se to nedaří....I můj týdennní kulturní život podle toho vypadá: skoukla jsem útržky DVD Underworld (chodím za školu, pardon), poslechla si Air, oslavila jedny narozeniny, rozloučila se s jedním kosmopolitou, posteskla si po prázdninových Sunshine a Franz Ferdinand, učila jsem se, ano, vyslechla jednu velmi interesantní historku o ostříhaných vlasech jednoho velkého muže a hlavně lítala z místa na místo! A dnes jsem si uběhla své slavné tři kilometry v hodině tělesně výchovy, nikdy bych nepřepokládala, že mě k tomuto zoufalému činu s mou chabou výdrží někdo donutí, ale paní učitelka Koberová mě rychle vyvedla z omylu. Pro nezaujatého pozorovatel nudný život, pro mě extrém.

A v tom mém neustálém vzpomínání na slavné časy jsem si uvědomila jeden z těch zážitků z kategorie nejvíc nezapomenutelných : Když po prasklé pneumatice autobusu a zoufalém autostopu jsem z vrcholu jakéhosi kopce z dálky poprvé zahlédla ten monstrózní megaareál u letiště v Táboře pří loňském Love Planet 2005. To byla pro mě hrozná síla. A to jsem ještě netušila, co všechno mě tam čeká....

Foto River for Sale tu není jakousi náhodou, ale je to dík za Hukotovu toleranci bárbín s kaštanovou parukou a za jeho báječnou imitaci mistra Jacksona.


Rezervní nadpis tohoto příspěvku zněl Pod bobrem se blýská (snad na lepší časy?). Raději neriskujte a na tu adresu se nedívejte. Fakt.

Ještě není ten správný čas na nádivku

Babí léto je letos moje jaro.
Tolik nových zážitků, tolik citově vypjatých okamžiků, tolik slz, štěstí, zmaru....To všechno byl můj poslední týden. Všechno, co se pomalu táhlo půl roku, před pár dny vybouchlo a má to svoje následky. Citová žďímačka. Doslova. Ale žiju a to je hlavní. Sice mě dokážou i Beatles rozplakat při hodině angličtiny, ale já se nedám. Dělám věci, co jsem v životě nedělala, směju se věcem, kterým jsem se nikdy předtím nesmála, mám pocit, že všechno záleží na mně a na mém rozhodnutí, že za všechno můžu, najednou si hraju na odbornici v optice, nesmyslně se řehtám při vyslovování abecedy a žeru banány. Co já jsem jen dělala ubohého před rokem proti současnosti. Po večerech nepláču, směju se. Pláčou jiní, sakra, jen já ne. To jsem tak bezcitná? Na povel se rozbrečet neumím. Ale asi bych měla. Omlouvám se všem, kterým nějakým způsobem ubližuju, je mi líto, že narazili na tak neuvěřitelný hovado, na mě. Já neumím nic pořádně vysvětlit, pardon. Chabá omluva...

A dnes....dnes se ten mixér dovrší. Pavilon M2. Naposled. Bojím se, těším se, možná by i ta slza ukápnout mohla. Viva Liberec!

Chci zas do Paříže. Nesmírně magické místo.

( nadpis tohoto příspěvku plně koresponduje s obsahem...nebo ne? )

Už nikdy neslyšet At The Drive-In v opilosti a nevzpomínat

Smrt třeťačkám z Dašickýho gymplu! Tak, osobní záležitost máme vyřešenou.
Novo-školně-roční předsevzetí - a teď už vážně: Končím s kvanty tvrdého alkoholu. Přestože mi velmi chutná, žaludek je jiného názoru, znám už pár záchodových mís mých kamarádů a rána bývají ještě mnohem víc tragická. Dokážu to!

Všechny zajímá, kam půjdu na vysokou školu. A nedokážou pochopit, že ještě jasno absolutně nemám. Vždyť jsem ve třeťáku. A co se týče školy, zatím se nechytám, jsem z prázdnin zvyklá flákat se, takže nejsem schopná si momentálně zapamatovat ani stránku v sešitě. A učitelka, co se mnou měla čest poprvé v životě, mě hned nazvala puberťačkou, která si neváží druhých. Asi se v lidech fakt vyzná. Tělocvik tedy bude "veselý".

Potřebuju se vykřičet...aby to všichni slyšeli. Třeba to, že je hodně důležitý se nevzdávat.
Jdu se ponořit do světa básní.

Jsem jenom trapná a hysterická fanynka Franz Ferdinand

Franz Ferdinand hrající Sexy Boy od Air??? Nebo FF versus Pink Floyd? Či snad What You Waiting For původně od Gwen Stefani v podání mnou zbožňovaných Skotů? Žádný problém - tady se dá naleznout i spoustu jiných rarit...
A škola mě štve snad víc než jsem očekávala (dnes na mou hlavu nejméně třikrát padlo slovo šeřík). Tak myslím na před chvílí skončený, ale kouzelný prázdniny...

Et il y a une trés intéressante m-p-trois de Boards of Canada / Peacock Tail.

It's you that I adore (you'll always be my whore)

Jo, prázdniny byly super, nezapomenutelný, rok od roku lepší. Už jsem je zakončila. Posledních 14 dní mi zase všechno převrátily a vedly k uvědomění si, že všechno mít nemůžete. Slyšela jsem na svou hlavu záplavu věcí, o kterých budu přemýšlet ještě hodně dlouho. Jo, to asi k dospívání patří. Mám sakra divnou náladu, neříkám přímo smutnou, ale i tak bych nejradši svoje poslední chvilky volna trávila s lahví rumu. A teď jako nikdy dřív potřebuju slyšet, že mě mají rádi ti, za který bych i já dala cokoliv. A taky některý lidi ze svý minulosti nesmažete nikdy. Ale já jsem vlastně v základu tak šťastná. Ano, sejdeme se na psychiatrii. Pletu pátý přes devátý.
A poslouchám teď dokola jednu kurevsky úžasnou skladbu, nebudu říkat kterou, která mi mi připomíná věci sladký i trpký.
Ano, jsem šťastná. Věříte?

A nepouštějte křečky z klecí.

!!!!!!

Rozbít všechny okna! Zapálit! Nechat puštěnej plyn! Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!
Dalších 10 měsíců ztracenejch...

Šmoulinka už zase vaří makaróny x Beetlebum x Beautiful Ones

Už v osmi letech jsem se vymykala, teda aspoň hudebně, i když málokdo o tom věděl. Všichni kamarádi poslouchali to, co tehdy nejvíc frčelo. Nechápu, jak jsem se k tomu dostala, ale měla jsem ráda Blur, no pochopte to, před Šmoulama a Maxim Turbulenc malá Ivuška (druhačka), který nedávno vypadaly mléčný zoubky, dá přednost britský kytarovce. A o dva roky, už ve čtvrtý třídě, zase Blur. Na moje britské hudební začátky jsem si vzpomněla dnes, když právě v okamžiku mýho probuzení v jednu odpoledne na ČT2 vysílali právě záznam koncertu Blur.
Konkrétně mému srdci byly nejbližší songy Beetlebum (1997) a Coffee and TV (1999).
No a mám tuhle kapelu ráda dodnes, i když s tím jejím slibovaným comebackem to vypadá bledě a Damon Albarn (dřív fešák, dneska mu je už 38 a je to horší) se radši věnuje animákům Gorillaz, grrr.

Jo a ještě jsem hodně milovala Suede (hlavně Beautiful Ones a Trash). Nevíte, co se s nima stalo?

Sakra, tenhle post mě docela dost dojal.

Ah look what they've done to the rock'n'roll clown

Neni nic lepšího k poslechu než tento singl, když máte vztek na sebe a na svůj ukopnutej prst co tak bolí a nemůžete s ním hnout, a tudíž se modlíte, aby jste poslední prázdninový týden vůbec mohli chodit. Plus navíc, když vám spadne jelení lůj, bez kterýho nemůžete řádně existovat, do kanálu a nemáte si čím pořádným mazat hubu (a ta huba už hodně pálí!). Plus když máte poslední večer/noc sami pro sebe u počítače a vůbec v celým bytě, protože se zítra opět všichni z famílie sejdete spolu a vy se na internet dostanete zřídkakdy. Sbohem, blogu.

Martin L. Gore - Stardust

Lázně Bohdaneč = město kultury (???)

Přijel cirkus! Přijely zástupy hippies gympláků z Dašáku v batikovaném a vzorovaném oblečení - k nám do Bohdanče! Máme tu fesťáček se supr lidičkama, je tu hustá atmoška a ještě víc supr kapelky! Uganda-Kalkata On The Road se to jmenuje. Dneska jsem se tam objevila. Na chvilku a to bohatě stačilo, jsem schopná z toho žít pár let. Potkala jsem pár svých minulých i současných spolužáků. Kdyby tam nebyli Priessnitz, ani tam nepáchnu. Ale ani ti přátelští milovníci všeho, co začíná slovem Kalkata, si nedovolí ukradnout plnou lahev vína přímo z pódia (měla sloužit právě kapele), to jen my jsme tak drzí. Škoda, že pan Švejdík byl nachlazen, mohl se z té původně jeho lahve napít taky. Akce pokračuje i zítra (vlastně dneska). Naštěstí už beze mě.

A pan Dorazil se nemusí stydět mi sem někdy napsat nějaký komentář, když už to tady čte :)

Ivo, dole je Kapranos!

Sobota: U Jakuba. Po pár hodinách střízlivosti jsem zjistila, že to není má pravá tvář. Ráno poté bylo jedno z nejhorších v mým životě. Ale děkuji úplně všem zúčastněným za báječnou akci. I Baterkám, Kubíkovi a Noisewriterovi za přijemné zkulturnění. Na Kraftwerk jsem nebyla, ale na takovou oduševnělou diskuzi o masturbačním maratónu nebo locustech s pásovcema dohromady to nemá. A shodila jsem 2.5 kila.
Věta dne/večera/noci: "Graz in czech is Štýrský Hradec, do you know?" ( 10x repetice )

Neděle: Nevolnostní krize.

Pondělí/Úterý/Středa: Noční jízdy ve smyslu "máš poslední dny prázdnin, tak si užívej". Taky jsem si jednou připadala jako stará rámota. Akce "Jdeme do Svítkova za holkama" s Woo, Sony, Ondrou, Spangem, Danem, Jakubem - právníkem ( jako právník se neosvědčil, dá se lehce ovlivňovat a vůbec, do chladný noci vyrazí jak na pláž, tsss) a ještě někým se nakonec ukázala jako podivná. Dům plný 13-14-15-16tiletejch opilejch a nadrženejch dětí, který se učej pít krabicáky mě slušně pobavil. Jen jsme seděli v kuchyní na podlaze, pozorovali pozvraceného majitele domu, blbnuli s vybavením domu a stěžovali si, že došel alkohol. A do toho rozzuřený soused a Beatles, yeaaaah! :)
A dneska po dlouhé době zase večer doma.

Mé oblblé čichové buňky zjistily podobnost vůně třešňového sprchového gelu a rumu.
Je čas nakoupit přezůvky, obaly, vodovky, pytlík na tělocvik, tornado a sešity. Já žiju pro školu!
Studuju ten debilní gympl jen proto, abych se v budoucnu mohla stát korektorkou. Jediný povolání, který mě aspoň trochu zaujalo. Ne, já nemám ambice. Chci jen řvát na ostatní, že napsali tvrdý y místo měkkýho.
Vincent Vega se porvali se 100°C. Skvělé.
Nechtějte vědět, co se mi vybaví při Every You Every Me od Placebo.
Pavilon M2 budou mít na podzim pár koncertů. Jo! Joo! Jo jo jo!!! Juchuchůůůů!
A vysvětlete Lilacovi, že odjet na 56 dní z republiky kvůli řízení dodávky s kapelou po turné (i když si vydělá dost peněz) je naprostá kravina.

Fešáci --------------- vpravo hleď. Kraftwerk. Někdo na nich v sobotu byl legálně a neužil si, někdo nelegálně a užil si to hodně a někdo nebyl vůbec a tudíž si ani neužil, ha (původně jsem tu chtěla zveřejnit fotku svého nejmilovanějšího fyzikáře, ale radší jsem si to rozmyslela).

*** A hodně štěstí všem, co dělaj příští týden reparát! ***

Dobijme si baterky

Na zítřek se těším čím dál tím víc!!! Doufám v první zahradní koncert ze tří, který si opravdu užiju i hudebně.


Killed by 9v Batteries ( myspace )

** btw. imponují mi obrýlení intelektuálové - - - - mám už pár tipů (i když silně nedosažitelných) **

Miluju ho .... všude mám jeho plakáty.

Web, který mě zaplavil : www.bravoweb.cz. A ta poradna! Poslední záchrana pro 13ti a 14tiletý slečny. Posledním hitem je zamilování se do Billa z Tokio Hotel. Směju se, ale záhy zjišťuju, že jsem v tom věku asi taky taková byla. A rázem mi ten úsměv ztuhne. Ale řeší se zde i jiné trable, kupříkladu tento ( klik).
A aby se neřeklo, že mě nic netrápí a jen se vysmívám druhým - nedokážu se odtrhnout od songu Hey Saturday Sun od Boards of Canada. A to je teda průšvih.

A Petro, všechno nejlepšíííííííí!!!

To nevadí, to je bratránek

Love Planet nebyl jen o Franz Ferdinand, proužcích a alkoholu. Celá Praha mě pohltila, prožila jsem pár dní v úplně jiným světě a celej rok mám na co vzpomínat. Ale na FF stejně nejvíc. Z první řady, chacha. A k tomu všemu jsem se v neděli ráno probudila v nějakým žižkovským ateliéru vedle Jakuba, čemuž bych před Love Planet jen těžko věřila. Stejně jako tomu, že tři dny za sebou uvidím Kubu Hoška, s kterým jsem předtím neměla tu čest nikdy. A tak dál, atd, bylo toho moc.
( + averze na červeno-černá pruhovaná trika)

A co je jinak nového? Noisewriter alias Mon Insomnie pustil do světa své nové dílko, doporučuju, můžete si ho stáhnout. Kill! Kill! Kids! budou mít bubeníka. Ó jéé. Ale ve čtvrtek v Ponorce se jim to vážně povedlo a bylo narváno. Já mám blbou náladu, že se krátí prázdniny / nastává období těch úplně nejtěžších a bezvýchodných depresí z celýho roku. Vím, jaké je přitáhnutí od mistra. Ale zároveň nevím, co chci. K něčemu se schyluje.

A Alex Kapranos není žádná držka - hele:

.............................................................koupím si červený rolák.

The last thing I need is YOU

Než jsem tenhle post začala sepisovat, měla jsem výbornou náladu a hlavu plnou nápadů, ale najednou to nějak utichlo...
Tak stručně:

1. Neprší
2. Jeden utíká před policajtama a spadne přitom do jámy
3. Těším se na zítřejší slibované ponorkové afro, slipy s chobotem a pořádnej rámus
4. Ukrajinky kradou, cikánky taky
5. Trika bez rukávů nosí gayové
6. S proužkama končím, jelikož jsem to s nima už přehnala
7. " Jé, chleba! Au. "
8. Doufám, že tento pátek a sobota se budou odehrávat v ďábelském stylu. Ano, ďábelském, i když jen Bůh ví, jak to nakonec všechno dopadne. Franz Ferdinand. Alex Kapranos. Velký splněný sen. Uááá. Hooverphonic ( jó, Mad About You, Jackie Cane!) . Alkohol. Petra a I am X ( ne, nedávám vás záměrně dohromady). Nejasné místo našeho spánku. Alkohol. Hodně nejasností. Praha. Karl? Těším se jak blb. New York City Boy. Alkohol. Go West. Art Brut. Priessnitz. Do toho Vypsaná Fixa. A taky alkohol. Super směska. Proužky. Předražený jídlo, pití a alkohol. 50 ks Orbithek. Nierika. Hafo známejch. Hafo alkoholu. Under The Lamp. Žhavé noci, hehe. Rasmus fanynky. No Fear. Model Nanoru. Vzpomínky při Polemic. A spousta jiného, možná i záživnějšího. Alkohol. Love Planet, samozřejmě. A předem, report nečekejte, budu ráda, když to přežiju bez úhony. A bez otravy alkoholem.
9. Kdybyste měl někdo třeba 17. srpna ve čtvrtek zbytečnou cestu do Piešťan a k tomu volnej lístek na Hodokvas, kontaktujte mě. Prosíííím. Jaga Jazzist!!! Jaga Jazzist!!! Ať tam všichni zmoknou jak krysy, když tam já bejt nemůžu!!!

+ Zítra už doopravdy zavolám na *11

Další z řady psycho klipů. Tohle je ale jiný psycho. Z osmdesátých let. Legendární Kraftwerk a legendární We Are The Robots. Tohle video by mě klidně mohlo strašit ve snu. Brrrrrr. 19. srpna v Pardubicích na Závodišti. Neuvidíme se tam.

Masová + slovní hříčka mojí sestřenice - lovečák = čovelák

Teď mě ovšem bude strašit ve spánku nejmíň pětkrát shlédnutý živák Franz Ferdinand. I tak, ať už je pátek!!!!!

A už mě to neba. Vás taky ne, že?

Nutno propagovat

Kdo by v tomhle dešti chodil ven, že? Ať už ve čtvrtek 10. srpna bude jakkoliv, všichni jste srdečně zváni do pardubické Ponorky na koncert francouzských hardcorerářů HYACINTH. A co je možná ještě zásadnější - role předskokanů se se svou neopakovatelnou show, na kterou jen tak nezapomenete, představí pardubičtí KILL! KILL! KIDS! Vstup je 60 korun, tak neváhejte, uvidíme se tam.
A kdyby se přece jen našel někdo, kdo stále ještě neslyšel Aerobik od Kill! Kill! Kids!, hned to napraví. To je sakra hit nejen v pardubických končinách!